V těchto dnech dvojnásob, protože jediný český fotbalista, který si kdy za Panathinaikos zahrál, s velkým fotbalem začínal v Hradci Králové.
Ve čtvrtek si to tyto kluby na aténském olympijském stadionu rozdají v prvním zápase závěrečného předkola Konferenční ligy. Nepůjde o nic menšího, než který z nich si na podzim zahraje ligovou část této evropské soutěže.
S kým bude mít Hradec po Besiktasi Istanbul, se kterým se bil v minulém předkole, tu čest nyní?
S velkým, tradičním klubem, který se zvedá a který se chce vrátit tam, kam patří. V poslední době byl tak třetí, čtvrtý vzadu, měl i finanční problémy, ale všechno se změnilo příchodem nového majitele. V Řecku Panathinaikos směřuje k tomu, aby znovu bojoval s Olympiakosem o titul.
Co se se současným majitelem změnilo?
Je opakem toho, jak se to v Řecku většinou dělá. Začal budovat všechno odspoda, od akademie a vlastně až nyní, konečně po těch letech to začíná být vidět.
Česko může v koeficientu přijít o desátou příčku. Zatím však není důvod panikařit |
Jak vzpomínáte na Panathinaikos vy? Tehdy jste tam šel na hostování z Marseille...
Chtěl jsem hlavně hrát a ne sedět na lavičce a jen se koukat. Věděl jsem tehdy, že v Marseille to bude těžké, trenér mě nechtěl, musel jsem odejít. Když se tahle možnost naskytla, bral jsem ho hned – velkoklub, který hrál Ligu mistrů.
Naplnilo se očekávání?
Úplně. Už třeba tím, že jsem se dostal do podobné rivalské situace jako ve Francii. Tam proti sobě jako největší giganti stojí Marseille a Paris Saint-Germain, v Řecku to jsou Panathinaikos a Olympiakos. K tomu typické řecké šílenství kolem fotbalu.
A fotbalová stránka?
Dlouho výborná. Zahrál jsem si Ligu mistrů, dal v ní gól Trondheimu, pár minut nám chybělo od postupu ze skupiny. Hráli jsme o titul. Také jsem ale za těch pár měsíců zažil čtyři trenéry (mezi nimi i Čecha Zdeňka Ščasného - pozn. autor), což byla trochu rarita. I tak skvělé, až na ten závěr.
Co se pokazilo?
V Panathinaikosu jsem byl na hostování s opcí. Řekové ji ale neuplatnili a když se tak v závěru sezony rozhodli, nechali mě sedět. Hráli jsme o titul, který jsme nakonec vinou závěru nezískali, já na to ale koukal z tribuny. Takhle to bohužel na konci takových hostování bývá.
Hodně to pokazilo váš dojem a vztahy s lidmi v klubu?
Byla to škoda, ale ani tak na to nedám dopustit. Mám tam stále kamarády.
Byla ještě někdy později šance, že byste se tam jako hráč vrátil?
To už ne, ale jednu perličku s Panathinaikosem jako hráč ještě mám.
Povídejte...
Když jsem rok po odchodu z Panathinaikosu podepisoval smlouvu se Southamptonem, bylo to při poslední přípravě před ligou. A tu přípravu jsme hráli právě s Panathinaikosem, takže se podepisovalo přímo před nimi. Tehdy to bylo ještě hodně čerstvé, bylo u toho hodně známých a kamarádů.
Jak na to reagovali?
Pro mě příjemně. Přišel za mnou třeba jejich doktor a ocenil, že jsem o nich mluvil v novinách hezky i přesto, že ten konec nebyl ideální.
Takže přátelství zůstala?
Zůstala a trvají. Jeden z mých nejlepších řeckých kamarádů je už rok a půl pravou rukou majitele, další dva jsou v klubu nějakými řediteli, těch je v Řecku dost. (smích)
Rudolf Skácel (vpravo) v dresu Panathinaikosu Atény
Panathinaikos hraje s českými kluby poměrně často, chtějí od vás informace o nich?
Vždycky když Panathinaikos hraje v Čechách, v Polsku nebo někde v těchto končinách, někdo se ozve. Když hráli před čtyřmi lety na Slavii, tak jsem od Panathinaikosu byl pozván, když hráli loni v Plzni, tak jsem za nimi také byl.
Co teď, když se Panathinaikos potká s Hradcem?
Volali a stejně jako loni v případě Plzně chtěli hlavně vědět, kde to je. Tentokrát jsem se musel hodně smát, protože šlo o klub, kde jsem začínal. A oni to nevěděli.
Jak jsem objevil Ameriku. Fotbalový dobrodruh Skácel nejen o Panathinaikosu |
A fotbalové informace?
To jsme nijak nerozebírali, ty si seženou sami, na to mají své lidi. A pokud za nimi vyrazím, tak spíš abychom si dali kávu a popovídali.
V Hradci jste fotbalově začínal a z tohoto kraje pocházíte, co něm víte dnes?
Musím přiznat, že přímo do Hradce jezdím hodně málo.
Byl jste tam na zápase s Besiktasem jako expert.
To je pravda a bylo to příjemné. Poprvé jsem nebyl jako expert na Skotsko, kde jsem dlouho hrál.
Jak na vás hradecký klub dnes působí?
Velmi sympaticky, líbí, se mi, jak to mají nastavené a jakým způsobem chtějí Hradec vést. Konečně mají stadion, výborné zázemí, ambice a sympatický směr. K tomu jim v Evropě vyšel krásný los, dal jim dva sice těžké soupeře, ale zároveň velkokluby. Je to úžasný pro lidi a pro město.
Hradec za sebou má postup přes norské Tromsö, poté bitvy s Besiktasem Istanbul, proti kterému odehrál odvetu v úžasné atmosféře v Istanbulu. Co ho čeká v Aténách?
Myslím si, že řecká a turecká fotbalová nátura si jsou hodně podobné. Atmosféra bude také určitě divoká, ale proto, že Panathinaikos hraje stále ještě na olympijským stadionu, nebude tak bouřlivá, jaká by byla příští rok.
Myslíte tím nový stadion?
Přesně tak. Mělo by to být za rok, všechno k tomu příštímu roku směřuje, konečně budou zase doma. V létě přišel do Panathinaikosu nový trenér, buduje se kádr s výhledem právě na příští rok. Chtějí hrát pravidelně v Evropě, proto hodně usilují, aby si ten vznikající kádr na Evropu zvykal.
Měl jste možnost nový stadion už vidět?
Ještě ne, ale těším, že se pojedu podívat. Podle fotek to bude úplně něco jiného než olympijský, nastolí novou éru Panathinaikosu.
Vy jste ale na olympijském nehrál, jaký byl ten původní, velmi vyhlášený domovský stadion Panathinaikosu?
Zážitek. Samozřejmě starý, ale v centru města a atmosféra neskutečná. Po olympiádě v roce 2004, kterou jsem během angažmá v Řecku zažil, se Panathinaikos postupně přestěhoval na olympijský. Jestli si dobře vzpomínám, tak na tom starém před čtyřmi lety ještě hrála evropský pohár Slavie, ale teď už je zavřený.
Výsledky Hradce Králové v Konferenční lize 2026/27 |
Zahrál jste si jak za Panathinaikos, tak za Hradec, kdo bude podle vás favoritem?
Netipuju, nesázím, ale bude to pro Hradec těžké. A bude důležité, jak dopadne první zápas v Aténách. Tady bude trochu výhoda pro Hradec, protože kdyby Panathinaikos hrál na svém stadionu, byl by jasným favoritem. Takhle šance určitě je.
Hradec si neskutečnou atmosféru užil už v Istanbulu a obstál.
Souhlasím. Hradec ukázal, že se nebojí, že je schopný konkurovat i silnějšímu soupeři, a já si myslím, že Panathinaikos nebude tak silný jako Besiktas. Určitě ne takovými jmény.
A atmosféra?
V Aténách bude dráha, fanoušci dál, nebudou je mít přímo na zádech. Nevím, kolik přijde lidí, ale určitě to nebude až tak divoké jako na Besiktasi. Pro Hradec ale bude důležité, aby konečně dali branku, proti Besiktasi se jim to nepovedlo.
Vy jste jeho první zápas s ním sledoval v roli experta přímo na stadionu, co jste jeho výkonu říkal?
Že byli, stejně jako v odvetě, důstojným soupeřem. Hráli sympaticky, doma to prohráli tím, že měli dost šancí, přece jenom Besiktas byl vzadu hodně děravý. Žádný gól mu ale nedali, i když tolik šancí často nebudou mít ani v české lize. A pak, když hráli posledních dvacet minut přesilovku, se to obrátilo proti nim. Najednou zjistili, že jsou favority, že by to měli zlomit a vyhrát. Místo toho dostali takovou zvláštní branku a Besiktas si to jako zkušený tým doma už nenechal vzít.
Co vy a fotbal nyní? Před lety jste měl v Americe fotbalovou školu, něco podobného v Čechách?
Já chci být od fotbalu co nejdál. Akademie v Americe je po covidu zmražená, v Čechách občas dělám individuální tréninky, ale jenom nárazově a málo. A občas si jdu zahrát fotbal za starou gardu Slavie. K tomu občas komentování. Jinak u fotbalu vlastně nejsem.
Neláká vás něco zkusit?
Nevím, jestli na to mám žaludek. Fotbal je zvláštní byznys, mě bavilo hrát, to jsem si užil. Uvidíme, jestli něco přinese budoucnost, ale muselo by to dávat smysl pro obě strany. Zatím mně to takhle vyhovuje.
