Dnes je mu šestadvacet, zkoušel se uplatnit jako mentální kouč a jako trenér se snažil znovu přilnout k fotbalu.
Práci si však našel v úplně jiném oboru.
Když teď Arsenal míří do Prahy, protože v Lize mistrů v úterý večer vyzve Slavii, nepřepadají vás myšlenky, co mohlo být kdyby?
Nemyslím si. Třeba přijde závan lehké nostalgie, ale nic, čím bych se trápil. Je to dávno pryč. Upřímně ani k Arsenalu necítím nic zvláštního, odmala jsem byl fanouškem Chelsea.
Jednoho z největších rivalů?
Vím, že je to trochu paradox. Kdybych tenkrát do Arsenalu přestoupil, nejspíš bych musel barvy změnit, ale k tomu nedošlo.
Pan Paska měl vazbu na pana Křetínského a samozřejmě i na Tomáše Rosického, takže mi bylo nastíněno, že by bylo dobré, kdybych do Sparty šel, protože budu mít větší šanci nastupovat. Ale přiznávám, že já chtěl pořád do Slavie.
