Před pohárovým zápasem s AS Řím nemluvil Trpišovský nijak zvlášť pateticky. Prostě vyjádřil svůj autentický pocit, který přesně vystihuje člověka, jenž se na břehu řeky Tibery postaví před Olympijský stadion a čeká, než vejde dovnitř.
Ano, tady se skutečně psala historie.
Ze začátku pořádně prolhaná a fašistická, později plná vzrušujících zvratů a omamných chvil.
Příběh trvá už skoro 90 let. Třicetimetrové pinie, jejichž košatý deštník vás u vchodu lehce chrání před poledním sluncem, by mohly vyprávět.
Stadio Olimpico
„Vítejte na Stadio Olimpico. Pojďte za mnou,“ poví slečna Alessandra, která zrovna provází návštěvníky. Stojí v černém kostýmku, u výkladu výrazně šermuje rukama, italštinu střídá s italskou angličtinou a rozhodně byste zprvu nevěřili, že zrovna ona bude vyprávět o fotbalové historii v Římě. Ale je to tak: „Garáž. Krok číslo jedna.“
Slávistický trenér to vnímal stejně. Po obou stranách relikvie a zasklené vzpomínky na velikány, kteří tudy kráčeli dřív. Nasvícené dresy, podpisy, cokoli. Totti, nesmrtelný hrdina AS Řím. Immobile, střelec Lazia. Bolt, nejrychlejší atlet všech dob. Na konci v malém ďolíku gramodesky zpěváků, kteří tu kdy vystupovali. Ostatně, ačkoli to není v archivech doloženo, největší návštěva na Olympijský stadion dorazila v červnu 1998, kdy tu chraptivě zpíval Claudio Baglioni. Přes sto tisíc lidí s ním opakovalo refrén slaďáku Io dal mare.
RETRO: Jak se stal římský zázrak 1996. Mikrobus hořel a slávisté šli za papežem |
Jak asi dopadne britská kapela Coldplay, která tu v červnu 2024 chystá čtyři koncerty během čtyř dní...
Slavia se na svůj velký večer chystala od středy. Sedmadvacet let poté, co slavně vyřadila AS Řím ve čtvrtfinále Poháru UEFA.
Znovu byla za outsidera. Spíš si všechno kolem zkoumavě prohlížela. Koukala se na historické fotky, všímala si, jak údržbáři položili modrý koberec na atletickou dráhu, která fotbalovou arénu pro sedmdesát tisíc lidí odjakživa hyzdí.
Takže: Stadio Olimpico.
Částečně postaven: 1932.
Plně dokončen: 1953.
Výrazně přestavěn před mistrovstvím světa 1990.
Naposledy rekonstruován pro Euro 2020.
„Uvnitř si připadáte jako v muzeu. Všechno si prohlížíte a chcete jít pořád pomaleji, abyste si to užívali,“ vyznal se kouč Trpišovský.
Vážně to tak je, protože z tmavé garáže se dostanete rovnou do klubové síně slávy a blízko trávníku, na kterém tři pomocníci poctivě rozhazují semínka trávy. Když jim v bílých kyblících dojdou, musí se vrátit za branku do kolečka, kde si naberou nové. Mimochodem, to je přesně ta branka, do které Jiří Vávra v prodloužení vstřelil svůj životní gól a posunul Slavii na jaře 1996 do evropského semifinále.
Římský stadion letos slaví 70 let o svého založení.
Na začátku tu běhali atleti po antukové drti. Fotbalisté před druhou světovou válkou pozvedávali pravice, když se na hlavním pódiu objevil Hitlerův spojenec Benito Mussolini (však se celá stavba původně měla jmenovat Mussoliniho forum).
Slávisté se přes zákaz sešli u Kolosea. Bojkot kvůli choreu s Caesarem nebude |
V šedesátém roce se tu uskutečnila olympiáda, v osmdesátém tu Čechoslováci prohráli dva zápasy mistrovství Evropy, v devadesátém tu reprezentace padla při mistrovství světa s domácí Itálií.
Změnily se kulisy, všechno je modernější a hezčí. Zajímavostí zůstává, že hned u garáží jsou tři stejně velké kabiny. Ta žlutočervená patří AS Řím. Druhá je pro soupeře, ať je jím kdokoli. Tu třetí, modrou, využívá rivalské Lazio.
Radši si nepředstavovat, co se děje mezi šatnami, když se hraje římské derby.
Kabinu fotbalistů AS Řím na slavném Stadio Olimpico.
Stadio Olimpico je aréna, která patří městu. Otázkou je, dokdy se o ní budou oba vyhlášené kluby dělit.
AS Řím se hodlá stěhovat. Zaprvé kvůli drahému nájmu. Zadruhé kvůli prestiži. Nový stadion na předměstí Pietralata by měl být hotový do roku 2027, kdy „giallorossi“ oslaví sté narozeniny. Americký majitel Dan Friedkin, byznysmen a filmový producent, na to vyčlenil zhruba jedenáct miliard korun.
A nebude to škoda, když Stadio Olimpico osiří?
