Než se přesunul do druholigového Venla, tři a půl roku zkoušel prorazit v Alkmaaru, kde ve čtvrtek večer v Konferenční lize nastoupí Sparta. Což pro Sedláčka znamená dilema: rudý dres nosil od třinácti, v žácích i dorostu dělal kapitána.
„Komu fandit? Vlastně nevím,“ vydechne. „Pro český fotbal je samozřejmě důležitější, aby postoupila Sparta. Když se to stane, budu rád. Ale zároveň mi to bude rvát srdce.“
Tak silný vztah jste si k Alkmaaru vytvořil?
Až mě to samotného překvapilo. Doteď jsem v kontaktu se spoustou lidí z klubu, pouto je fakt silné. Ale se Spartou ho mám od narození, vždyť děda zakládal u nás v Rumburku její fanklub, jeden z prvních v Česku. Zahrát si za Spartu byl sen a na roky, které jsem tam strávil, nikdy nezapomenu.
Chodil jsem se ze zvědavosti dívat na tréninky mladších kluků a všude se hrálo v neskutečném tempu. Valil jsem oči.
