Nebylo to dlouhé přemýšlení.
„Slavii trápila finanční krize, mně táhlo na jednatřicet. Nebylo moc co řešit,“ usměje se Černý, teď už léta slávistický trenér brankářů. „O pět let dřív mi padl přestup do Mönchengladbachu, protože se prodávat nemuselo. Když přišel Tottenham, peníze do pokladny se hodily, i když jsem šel nejdřív na rok a půl hostovat a až pak přestoupil.“
Teď se do Londýna vrací jako soupeř v Lize mistrů: „Nedojmu se, spíš zase zavzpomínám.“
Zase?
Loni na jaře jsem byl v Tottenhamu na stáži a potěšilo mě, kolik známých tváří jsem potkal. Zůstali fyzioterapeuti, kustodi, lidi z kanceláří, kteří pečují o hráče. Trenér brankářů je můj bývalý spoluhráč. Mám pocit, že jsem zahlédl i stejného kuchaře, který vařil kdysi nám.
Skok to byl. Ve třiceti už toho člověka moc nepřekvapí, ale tenkrát jsem zíral.
