Místní reportéři vůbec nechápali, jak se mohlo přihodit, že si plzeňský outsider odvezl vítězství 2:1.
Ale proč by vlastně nemohl?
Proč by český klub nemohl v Lize mistrů konkurovat podstatně bohatšímu a věhlasnějšímu soupeři?
CSKA - Plzeň 1:2 |
Když víte, jak se hraje o všechno
Za Plzeň přece nehraje banda vystrašených bažantů. V mužstvu najdete početnou skupinu ošlehaných mazáků. Nejsou sice tak svěží a odhodlaní jako před pěti sedmi lety, taky jim můžete vyčítat nízkou motivaci, náladovost, přesycenost nebo fotbalové farizejství, ale pořád zůstávají pevnou součástí týmu, který není radno podceňovat. Dokonce ani na evropské scéně.
Čas od času dokážou sehrát zajímavý zápas s giganty, jindy dostanou nakládačku (0:5 v Římě, 0:5 doma s Realem), ale můžete si být jisti, že na stěžejní zápasy se připraví bezvadně. Když jde do tuhého, hrají srdcem.
Jako s oranžovým míčem v zasněžených Lužnikách.
„Věříme, že jsme schopni uspět. Zkušenosti z velkých zápasů nám pomůžou,“ pravil kapitán Roman Hubník před výkopem. V té větě nezazněla nabubřelost nebo nezdravá frajeřina, spíš sebevědomí a pevná víra ve vlastní síly.
Všichni věděli, co je v sázce: Tady a teď!
Jeden zápas (nejspíš) o všechno.
Další šance už nepřijde!
Viktoria Plzeň nijak zvlášť nemaskuje, že hraje soutěž, do níž by kvalitou vlastně patřit neměla. Liga mistrů je špičková a nóbl, prakticky jen pro vyvolené. Ale když už se vám poštěstí, že do VIP společnosti proklouznete, proč se vzdávat bez boje?
Na první dvě místa ve skupině, ze kterých se postupuje do osmifinále, musíte zapomenout, takže zbývá třetí, které v sobě skrývá příjemný bonus: jarní pokračování v Evropské lize.
Jak to ten trenér Vrba dělá?
Plzeň se do méně nabité, zato kvalitativně přívětivější soutěže přesunula dvakrát ze dvou pokusů. Teď je velmi blízko hattricku.
Rok 2011: vyřadila Borisov.
Rok 2014: vyřadila CSKA Moskva.
Rok 2018: všechno je nachystané, aby armádní klub vyřadila i podruhé. Viktoria má stejně bodů, ovšem lepší vzájemné zápasy, což je rozhodující. Aby se nadějná situace pokazila, musel by CSKA v posledním kole 12. prosince urvat víc bodů (na hřišti Realu Madrid) než Plzeň (hraje doma s AS Řím).
„Doufám, že k nám na jaře přijede další zajímavé mužstvo. Za odměnu,“ řekl trenér Pavel Vrba.
Je to především jeho zásluha, že se to Plzni (snad) znovu povede. Vrba má čich na to, jak čelit klíčovým bitvám. Ne náhodou zvládl všechny pokusy v kvalifikacích, které jsou z psychického pohledu vlastně ještě těžší. Nesmíte v nich zaváhat, zatímco ve skupině Ligy mistrů už máte jistotu, že vyděláte majlant. Ale můžete vydělat víc. Nejen peníze, taky zkušenosti.
Jen štěstí zápasy nevyhrává
Kdyby se Plzni podařilo opět „přestoupit“ do Evropské ligy, kronika Vrbových úspěchů by dostala další parádní kapitolu. Samozřejmě můžete namítnout, že měl v Moskvě štěstí, vždyť prvních 20 minut bylo příšerných. Veterán Petržela dělal jeden kiks za druhým, hloupým faulem zavinil penaltu, dalšího pětatřicátníka Limberského tahal sval, takže musel střídat.
Do toho Roman Procházka zpackal těsně před pauzou penaltu. Po takové chvíli se obvykle mužstvo ocitne na dně. Však měl citlivý záložník Procházka slzy v očích, když dokráčel do šatny: „Cítil jsem se tak, jako bych kluky podrazil.“
Druhý poločas byl ovšem ukázkou toho, jak by se měly hrát nejdůležitější zápasy. Smolař Procházka potkal štěstí, když při gólové střele podklouzl, a stoper Hejda skóroval ramenem. Ano, Plzeň měla kliku, ale šla jí naproti přesně tak, jak by se to mělo dělat. Poctivě, s vervou a zároveň se zkušeností, kterou si nekoupíte, ale musíte si ji prožít.
Viktoria stárne (věkový průměr se řítí k číslu 30) a nutně potřebuje co nejrychleji najít mladé pušky, které plynule navážou na Limberského, Petrželu, Hubníka, Koláře a spol. Ovšem jak potvrdil úterní mrazivý večer v Moskvě, Plzeň ještě na konci své cesty není.
