„Nic, co by se za ty roky zase tak změnilo. Zkusit se rychlou kombinací dostat do koncovky, tlačit se do ní a jako střelec možná být i trochu sobec,“ odpovídá Petr Samec, dnes dvaašedesátiletý trenér.
Na podzim roku 1995 nastřílel v předkole tehdejšího Pohárů vítězů pohárů lichtenštejnskému Vadúzu na jeho hřišti tři góly a v domácí odvetě dokonce čtyři. V dalším kole byl v domácím utkání s FC Kodaň úspěšný dvakrát.
Víc jich i vinou zranění nepřidal, ale i tak mu to vyneslo korunu krále střelců celého ročníku této soutěže, z níž Hradec vypadl před branami čtvrtfinále s Dynamem Moskva až po nešťastném domácím penaltovém rozstřelu.
Váš recept, který vám tehdy pomohl ke koruně krále střelců v soutěži v konkurenci takových borců, jakými tehdy byli Ian Wright, Roberto Baggio či Robbie Fowler?
To hlavně nebylo jen o mně. Já nikdy nebyl útočník, který by vzal míč a dovezl ho až do kasy. Když ale kolem sebe máte hráče, jakým třeba tehdy byl Ivo Ulich, a máte trochu na góly čich, tak to tam padá.
Byl jsem v dobré společnosti střelců, vzpomíná šedesátník Samec |
Vám to na podzim roku 1995 v evropském poháru padalo a vaše jméno se hodně skloňovalo. I díky brankám za reprezentaci. Jak to tehdy bylo?
Dělalo se pořadí střelců, kde se sčítaly góly v evropských pohárech a v reprezentaci. Já jsem tehdy za národní tým dal dva a součet jedenácti gólů mě zařadil na desáté místo mezi všemi. Byl to seznam pánů střelců, vyhrál Němec Klinsmann, který dal těch gólů sedmnáct.
Vy jste jich mohl dát také víc, ale přišlo zranění. Jak právě na tohle vzpomínáte?
Kvůli němu jsou moje vzpomínky na tehdejší dobu a na evropský pohár trochu smíšené. Zranil jsem se v odvetě v Kodani a pak bohužel dlouho nehrál. Asi mi to i vzalo možnost zahrát si v roce 1996 na mistrovství Evropy v Anglii. Měli jsme tehdy skvělou generaci, při formě před zraněním měl jsem šanci se do nominace dostat, kluci pak došli až do finále. Bohužel.
Jak k tomu zranění došlo?
Možná jsem byl u beků Kodaně nejvíc na ráně a oni měli na mě – a na nás i celkově – asi trochu pivku. V prvním zápase, který jsme vyhráli 5:0, jsem jim dal dva góly, navíc v tom utkání Dan Mašek nechtěně roztrhl stehno jejich obránci. Dopadlo to tak, že mě v odvetě celou dobu naháněli, až mě dohnali a sestřelili. Odnesl to meniskus.
Do Evropy jde Hradec Králové ve žlutém. Jako při dosud poslední účasti |
Na postupu do dalšího kola to ale nic nezměnilo, v Kodani jste remizovali 2:2. V dalším kole proti ruskému Dynamu Moskva jste ale hrát už nemohl. Jak jste prožíval tehdejší nešťastné vyřazení?
Mohl jsem se opravdu jen koukat, měl jsem po artroskopii kolene a před sebou ještě dlouhou pauzu. V Rusku jsme těsně prohráli, doma jsme je 1:0 porazili a rozhodoval penaltový rozstřel. Bohužel to nevyšlo, byla to strašná škoda, postoupit se dalo. V domácí odvetě jsme měli hodně šancí, ale ten postupový gól nedali.
Skončila tím cesta Hradce pohárovou Evropou, která byla na rozdíl od ligové soutěže úspěšná. V té se vám totiž tehdy od začátku nedařilo. Proč?
Těžko říct, ale když jsme šli hrát proti Vadúzu, měli jsme za sebou asi dvě tři kola a ještě nevyhráli. Dodnes nevím jak to, že v poháru to bylo úplně o něčem jiném.
Ligové soužení trvalo i dál, ligový podzim nebyl ze strany Hradce opravdu žádná sláva.
Možná nám pohár na domácí scéně trochu uškodil. Každý z nás si v něm chtěl zahrát, možná se podvědomě v lize trochu šetřil, nechtěl se zranit. Projevilo se to v soubojích, chyběl asi větší důraz, ztráceli jsme míče. Brzy to odnesl trenér Zajíc, se kterým jsme sezonu začali, celkově pak sezona moc povedená nebyla.
Pro vás byla jediná, ve které jste si zahrál evropský pohár.
Bohužel. Po roce v Hradci jsem pak dlouhá léta hrál v Baníku, který tehdy na pohárové příčky nikdy nedosáhl. I proto Hradec přes některé horší věci patří k nejlepším štacím, jaké jsem v kariéře prožil.
🎂6⃣0⃣ Jubilejní šedesátku dnes slaví Petr Samec. Bývalý útočník Baníku odehrál na Slezské 93 ligových utkání a vstřelil v nich 27 gólů, poté působil i jako asistent trenéra či kouč béčka. Devět startů a dvě branky si připsal i za reprezentanci. Přejeme hodně zdraví a štěstí! 🥂 https://t.co/T7SNnsSBYw
Má ve vašem fotbalovém zorném poli stále nějaké výjimečné postavení? Sledujete, jak se mu vede? Byl jste se někdy podívat na jeho zápas?
Určitě sleduji, navíc několikrát mě i zvali, abych se přijel na zápas podívat, ještě nikdy jsem se k tomu ale nedokopal. Možná teď bych měl jet na odvetu s Tromsö, snad pro mě bude mít Ulda (přezdívka Ivo Ulicha, bývalého spoluhráče a dnes spolumajitele hradeckého klubu – pozn. autor) nějaký lístek. Rád přijedu i proto, že jsem ještě nebyl na novém stadionu, prý je velmi hezký. Já pamatuji jen ten starý, Všesportovní.
Má podle vás Hradec šanci přes norské Tromsö přejít?
Určitě ji má, ale bude to těžké, norský fotbal jde v posledních letech hodně nahoru. Na druhé straně Hradec za sebou má výbornou sezonu, pokud na ni naváže, postoupit může.
Srovnání se soupeřem, proti kterému jste před těmi jedenatřiceti lety do evropského poháru vstoupili vy, se asi udělat nedá?
Určitě ne, Vadúz byl úplně jiná úroveň, než je dnes Tromsö. Tohle se hodně změnilo, evropský fotbal se vyrovnal, vyloženě slabých týmů tam opravdu moc není.
V létě do Chorvatska. Hradec vstoupí do bojů o evropské poháry ve Varaždínu |
Vy se od skončení aktivní kariéry věnujete trenérské práci, působil jste i u ligového týmu Baníku, co poslední roky?
Jsem u mládeže, u nás ve Štáblovicích jsem jakýmsi mentorem mládežnických trenérů. Dohlížím na ně, snažím se jim poradit. Beru to tak, že klub, jako je náš, si potřebuje většinu hráčů vychovat, nakupovat nedává moc smysl. Vedle toho trenérsky vedu i náš dorost.
Daří se?
Já si myslím, že ano. Dorost není jednoduchá kategorie, v dnešní době někdy je těžké dát mužstvo pro soutěž vůbec dohromady. A já měl v minulé sezoně v týmu sedmadvacet hráčů a někdy bylo opravdu hodně nepříjemné některé kluky nechat chvíli mimo. Nebyly to jednoduché situace, ale na druhé straně lepší než mít hráčů málo. To, že my jsme měli opačné starosti, beru jako úspěch, toho si člověk musí v dnešní době vážit.
