Místo pružného tenisáku dosaďte tvrdou a kůží potaženou kouli. Proti letícímu projektilu nastavte holou dlaň či poněkud zvláštní rukavici s úzkým proutěným košíkem, co tvarem připomíná zahnutý ptačí zobák.
Štípe?
„Chytat takový míček je asi jako chytat do lžíce kulky vystřelené z vojenské pušky,“ zíral už spisovatel Karel Čapek, kterého zvláštní kratochvíle Basků fascinovala natolik, že jí věnoval jednu z črt v cestopisném díle Výlet do Španěl.
Pelota, prastarý sport z oblasti mezi Pyrenejemi a Biskajským zálivem, je podle Guinessovy knihy rekordů vůbec nejrychlejší míčovou hrou světa. A když na to přijde, umí být také pořádně nebezpečná.
Proti pelotě vypadá tenis, jako byste šli na mouchy s plácačkou. A přitom ty kejkle, skoky a přemety dělají bez jakékoliv okázalosti a námahy, tak, jako když pták loví komáry. Udělá to bum, míč pleskne do stěny, a je to; ani není vidět, že musí být vržen atletickou silou.
