Příznivci portugalského týmu pojali Superpohár jako demonstraci síly tradičního fotbalu v jeho rozmanitosti. Předsevzali si, že jejich tým odkáže barcelonský styl krátkých přihrávek a zdlouhavého držení míče do historie.
"Je to slepá ulička, vedlejší kolej, úchylka, anomálie," předháněli se fandové vítěze Evropské ligy v hledání nejvhodnějšího termínu pro hru katalánského celku, jenž s ní doma i v zahraničí slaví tolik úspěchů a dokázal svůj styl vnutit i španělské reprezentaci.
Jenže jakmile se Xavi, Iniesta, Pedro, Messi a další pustili do dnes už legendárního ťukesu, sevřené řady v modrobílém často spustily pískot.
Z toho, jak od začátku na plné čáře fanoušci FC Porto převyšovali druhou stranu, bylo znát, že do středomořského knížectví vyrazila početná parta, sehraná desítkami zápasů, v minulé sezoně v drtivé většině vítězných. Na sociálním složení barcelonských fans bylo přece jen patrné, že mnozí vyrazili jak na fotbal, tak zároveň i na rodinný výlet.
Hrozivá útočná vozba vítěze Champions League je pro fotbalové furianty ze severoportugalského přístavu prostě "partou prcků", jak zaznělo z řad těch, kdož vážili cestu do Monaka. "Naši, to jsou gladiátoři," upozornil jeden na někdy až udivující rozdíl ve fyzických parametrech mezi hráči obou soupeřů.
Fanoušci Barcelony
Portu atletičnost postav jeho hráčů skutečně umožňuje rozehrát klasická fotbalová schémata jako jsou kombinace zakončené centrem na hlavičkáře, nebo příprava prostoru pro dělovku z dálky. A chuť hrát nátlakově, když má míč na kopačkách, ambiciozní a sebevědomé mužstvo také v Superpoháru několikrát předvedlo.
Jenže ať je Hulk superhrdinou, nebo ne, ať Cristian Rodriguez s Kléberem a Souza s Guarínem pouštěli hrůzu na protihráče o hlavu menší, byly to zase barcelonská fenomenalita a jedinečnost, co slavilo úspěch. Byť se výsledek 2:0 začal rodit po soupeřově chybě ve zpětné rozehrávce, využité Messim ke vstřelení prvního gólu.
Fanoušci Porta zkrátka svou věc neprosadili. A ve druhém poločase s tím, jak slábla hra poražených, opouštěla jejich šiky naděje i verva fandit. Hlasitější byl najednou nesourodý modro-karmínový oblouk v hledišti knížecího stadionu. A po pečetící brance náhradníka Fabregase se konečně zvedl jako jeden muž.
Zdá se, že těžko napodobitelný styl výběru Josepa Guardioly pro mimořádnou kvalitu jeho protagonistů i v následujícím ročníku bude vzkvétat. Jak to vyjádřila jedna ze spokojených přítomných katalánských žen: "My nemusíme vymýšlet složité chorály. Nám stačí zakřičet: Barca!" A ještě dlouho do teplé noci znělo další slovo "campeón".
Ani odražený posměch ale nezlomné Portugalce nerozhodil. "Počkejte po Novém roce," zahrozili někteří. Jako by už ze základní skupiny Ligy mistrů, kde jejich miláčky čekají Petrohrad, Doněck a Nikósie, viděli dál ve vyřazovací fázi. A tam někde by znovu mohla číhat Barcelona, o jejímž postupu přes Milán, Borisov a Plzeň nikdo nepochybuje.
