„Byly časy, kdy jsem úplně přestal mít rád fotbal. Nenáviděl jsem ho a doma byl nepříjemný, když se mě na něj někdo jenom zeptal. Byl jsem nešťastnej, schovával jsem se. Už mi nedávalo smysl pokračovat,“ přizná třicetiletý brankář.
Ale zlomilo se to v něm.
Díky čemu?
Nejdůležitější bylo, že jsem se dal do pořádku zdravotně. Měl jsem problémy se zrakem. V únavě, která v běžném zápase přišla třeba už po dvaceti minutách, oči přestaly fungovat správně a já i letící balon viděl se zpožděním. Mou doménou vždycky bylo chytání střel z dálky, ale najednou jsem skoro ze všeho dostal gól. Vzpomínáte na zápas s Luhanskem?
Když jsme hráli v Barceloně, Ter Stegen mě odchytl už v poločase a říkal, že takový výkon snad ještě neviděl. Jo, asi jsem v Lize mistrů obstál.
