Co vám běželo hlavou, když jste šli včera před půlnocí ještě vyběhat únavu? Na stadionu zbyl kotel fanoušků Liverpoolu, zpívali a tleskali jen vám.
Bylo to krásný. Vyřadit Juventus ve čtvrtfinále, to je nádhera. Super, všichni jsme šťastní.
O to šťastnější, že jste o postupu rozhodli na stadionu Delle Alpi v Turíně?
To je úplně jedno, kde se rozhodlo, hlavně, že jsme dál. I když musím říct, že v Liverpoolu byla lepší kulisa. Máme lepší fanoušky.
V semifinále vás čeká Chelsea a v její brance váš kamarád Petr Čech. Jaké dáváte Liverpoolu šance?
Jednoduché to nebude, ale my nemáme co ztratit. Jsme v semifinále, už to je úspěch, nikdo to od nás nečekal. Ale věříme si dál. V Lize mistrů hrajeme slušně, vychází nám to, ještě se nemusíme zastavit. Je to otevřené.
Ve středu vám proti Juventusu perfektně vyšla taktika. Souhlasíte?
Určitě. Věděli jsme, že stačí uhrát 0:0 a máme to v kapse. Tomu trenér přizpůsobil taktiku, hráli jsme zezadu, s pětičlennou obranou. A vyšlo to. Kromě jedné střely na začátku, kdy Ibrahimovič přestřelil, si Juventus nevytvořil žádnou šanci. Připadal mi odevzdaný, bez síly a energie. Ve druhém poločase jen nakopával dlouhé balony, což naši vysocí stopeři posbírali.
Vy jste byl ovšem v útoku hodně osamocený.
Luis Garcia mě měl doplňovat, ale ne úplně se to dařilo. Nevadí. Musel jsem se obětovat pro tým.
Rád?
To je přece jedno, dostal jsem takovou úlohu a musel ji splnit. To je důležitější než všechno ostatní.
Jste hodně pokopaný?
Po přestávce se zápas přitvrdil, Zambrotta mě jednou sestřelil za žlutou kartu, ale naštěstí mě trefil jen trošku, jinak by to asi dost bolelo.
Taky jste měl jednu velkou šanci.
Dostal jsem krásný prudký míč od Alonsa, posunul jsem si to mezi nohama Montera, byl před brankou a už chtěl střílet. Tušil jsem, že za mnou někdo dotírá, cítil jsem ruce na ramenou.
To byl Thuram, že?
Ani nevím, člověk nemá čas to vnímat. Záleží na setině vteřiny, pro co rozhodne, že udělá. Zkusil jsem to levačkou, ale šlo to těsně vedle. Možná jsem mohl ještě chvíli počkat.
Vaši fanoušci v hledišti určitě jen smutně vydechli. Kdo to za vámi
přijel z Česka, že na tribuně vyvěsil dvě národní vlajky?
Rodiče a kamarádi z Vigantic. Před zápasem se za mnou zastavili, abych jim předal lístky.
Závěr jste prožíval z lavičky, trenér Benítez vás na poslední
čtvrthodinu vystřídal. Byly to nervy?
Určitě větší než na hřišti. Z lavičky každá šance vypadá nebezpečněji, než bývá ve skutečnosti. Ale zvládli jsme to.
Hodně ve vás hrklo, když si Traoré srazil míč na vlastní tyčku?
Zrovna jsem byl ve špatném úhlu, ze střídačky to nebylo vidět.
A trnul jste vůbec?
Jedině, když si Del Piero připravil míč pro přímý kop, ty on umí. Stačilo dostat gól a konec. Netrefil to. Do žádné další šance jsme je nepustili.
Po zápase jste podal ruku smutnému krajanovi Pavlu Nedvědovi, stačili jste si i něco říct?
Ne, těžko si o něčem povídat, když jsme byli v rozdílné náladě. On zklamaný, já šťastný.
Je vám ho líto?
Líto? Nelíto? Jeden z nás musel prohrát. Líto mi je Pavla kvůli tomu, že to pro něj byla jedna z posledních šancí, jak Ligu mistrů vyhrát. Já mám třiadvacet, třeba se ještě někdy tak daleko dostanu. Ale třeba ne.
Myslíte, že Liverpool může Ligu mistrů vyhrát?
Těžko říct, čeká nás Chelsea, pak se uvidí. Ale kdo je v semifinále, určitě po triumfu touží. Je blízko.
Co by pro vás znamenalo?
Určitě největší klubový úspěch v kariéře, to je jasné. Každý kluk po něčem takovém touží.
Den před odvetou se v médiích objevila, že právě Juventus by vás v létě mohl koupit. Je to pravda?
Vím to jen z novin, mě nikdo nekontaktoval. A jestli pana Pasku, mého manažera, o tom nic nevím.
A vzal byste takovou nabídku, kdyby přišla?
O tom nemá cenu přemýšlet, soustředím se na Liverpool. Mám měsíc do konce sezony, co bude v létě, mě zatím nezajímá.
Ale třeba Valencie se nijak netají, že by vás chtěla koupit.
Bez komentáře. Počkejte čtyři týdny...
