Spartu, odkud se vrátil domů do Uherského Hradiště, porazil se Slováckem v květnovém finále MOL Cupu. Na hřiště Fenerbahce, kde strávil tři roky, se podíval v předkole Evropské ligy. A teď Kolín, kde během angažmá v Leverkusenu bydlel a kde si dodnes drží byt.
„Kruh se uzavírá. Takhle bych si to nenaplánoval. Neřekl bych, že to může vyjít. Na zápas se moc těším,“ vyhlíží Kadlec čtvrteční souboj.
O druhém soupeři Slovácka ve skupině má přehled jako nikdo jiný v mužstvu.
„Klub má v Německu velkou tradici, pěkný stadion, hodně fanoušků. V minulosti pendlovali mezi první a druhou bundesligou. Až poslední rok se etablovali ve vrchní půlce tabulky a teď po dlouhé době hrají poháry,“ představuje tým ze Severního Porýní-Vestfálska, průmyslového srdce Německa.
Tři ligové tituly získal ještě v éře, kdy byla země rozdělená na západní SRN a komunistickou východní NDR. Na evropské scéně se klub s kozlem ve znaku představuje v novém miléniu teprve podruhé. I proto se po lístcích na domácí zápasy Konferenční ligy jen zaprášilo. Do arény RheinEnergieStadion, modernizované pro potřeby mistrovství světa 2006, se přitom vejde úctyhodných 50 tisíc lidí.
„I ve druhé lize chodilo hodně diváků. Málokdy nebylo vyprodáno. Fanoušci umí udělat výbornou atmosféru, jako na karnevale. Fotbal je ve městě jedničkou, chodí na něj celé rodiny, místa v hledišti se dědí,“ líčí Kadlec.
Slovácko opět selhalo, o výhru s Boleslaví přišlo v nastavení |
O to více ho překvapilo řádění příznivců Kolína při výjezdu do Nice.
„Je to téma. Němci nejsou zvyklí na světlice, výtržnosti. Ale stačí pár jedinců, kteří to vyprovokují. Neházel bych všechny fanoušky Kolína do jednoho pytle,“ říká Kadlec.
Že by se něco podobného mohlo opakovat ve čtvrtek při zápase Slovácka v Kolíně, se nebojí. Vadilo by mu, pokud by soupeřům zavřeli za trest stadiony nebo jejich fanouškům zakázali venkovní výjezdy.
„K nám se jich z Kolína chystá 1 500. Vyprodali celou tribunu za bránou. V Hradišti by mohla být atmosféra, jakou jsme nezažili. Když hráli předkolo ve Fehérváru, jelo jich do Maďarska 20 tisíc,“ podotýká Kadlec.
Vzájemné utkání, předposlední ve skupině, je daleko (27. října), Kadlec a spol. jsou teprve na startu soutěže. Po úvodní rundě mají všichni čtyři účastníci po bodu. V Hradišti ještě doznívá zklamání, že nedotáhli do vítězného konce domácí zápas s Partizanem, nad kterým vedli 2:0 a k dispozici měli hodinovou přesilovku.
„Mohli jsme vést tabulku, letět do Kolína ve větším klidu. Máme smolnější období. Předtím jsme prohrávali a doháněli náskok, teď vedeme a neudržíme náskok. Věřím, že v Kolíně se k nám štěstí zase otočí,“ doufá Kadlec. Sází i na zkušenosti z předkol. „Osahali jsme si venkovní atmosféru. Důležitý bude začátek, nedostat se pod tlak.“
Jaký soupeř tedy čeká hradišťskou výpravu ve čtvrtek od devíti večer? Podle Kadlece do jisté míry podobný Slovácku.
Steffen Baumgart, trenér Kolína nad Rýnem
„Stejně jako my nemají žádné megahvězdy, ale mužstvo dobře funguje. Hrají nepříjemný, běhavý fotbal,“ naznačuje kapitán.
Pojítko je i mezi vládci střídačky. Steffena Baumgarta uvidíte málokdy bez světlé bekovky, poznávacím znamením Martina Svědíka je zase kšiltovka. A oba při koučování neskrývají emoce.
„Jejich trenér je tak trochu – v uvozovkách – blázen jako náš. Poskakuje u lajny, hecuje. Hráče střídá kolem 60., 70. minuty, protože jsou vyčerpaní,“ vidí Kadlec další paralely.
Chtějí vítězství pro Šumiho
Sportovní manažer Slovácka boural na elektrické koloběžce, je v nemocnici |
Na slovácké lavičce ale bude v Kolíně chybět její důležitý člen. Sportovní ředitel Veliče Šumulikoski se zotavuje z těžkých zranění, která si způsobil po pádu z elektrokoloběžky po návratu z utkání s Partizanem.
„Pro všechny to byl šok. Nikdo pořádně nevěděl, co se stalo. Informace jsme se dozvídali postupně. Šumi žije pro tým, pro klub je klíčový,“ připomněl Kadlec zásadní roli makedonského rodáka, jemuž přeje co nejrychlejší návrat k fotbalové rutině. „To nejlepší, co bychom pro něj mohli udělat, je vyhrát v Kolíně. Nejdůležitější ale je, aby se dal do kupy a byl zase v pohodě.“
