Po utkání sparťanům dlouze děkovali, potlesk zněl dokonce i z kotle Villarrealu. „Jo, tleskali nám, tak jsme jim taky mávali. Bylo to krásný, úžasný!“ zářily Julišovi oči. „Pro mě osobně obrovský zážitek, nic takového jsem doteď nikdy nezažil.“
Nakonec tedy loučení se vztyčenou hlavou?
Jo, nakonec jo. V padesáté minutě to vypadalo špatně, ale nakonec jsme ten zápas ještě udělali hezký a fanoušky to bavilo. Takže jsme rádi.
V prvním poločase jste dlouho útočili, ale góly dával soupeř. Jak těžké bylo se s tím vyrovnat?
Trochu se od nás odklonilo štěstí. Takhle jsme hráli v Krasnodaru, skoro to samé to bylo i na Laziu. Tam jsme dali tři góly za poločas my, tady Villarreal. Měli jsme šest střel, nedali jsme nic, nedá se nic dělat. Takový je fotbal. Byla to dobrá cesta, nezapomeneme na to, co jsme v Evropě prožili.
Jak důležité bylo, že jste hned po pěti minutách inkasovali? Nemohli jste už kalkulovat s tím, že na postup bude stačit výhra 1:0...
No jo, ale měli jsme šance na to, abychom to otočili na 2:1 a třeba pak přidali třetí gól. Spíš ta druhá branka nás dostala úplně dolů. Museli bychom dát čtyři góly, to už bylo skoro nereálné.
Co vám běželo hlavou, když jste šli do kabin za stavu 0:3?
Mně nic, no. To bylo hrozný. Chtělo se mi skoro brečet, bylo to pro nás tak nezasloužené... Fakt smutné. Ale o poločase jsme si řekli, že to ještě dohrajeme se ctí. A myslím, že se nám to snad povedlo.
Jaké jste do druhé půle dostali pokyny od trenéra Ščasného?
Ať pokračujeme v tom, co jsme hráli. Výkon byl dobrý, jen jsme nedali góly. To byl ve druhém poločase hlavní cíl: dát nějaké branky, abychom se rozloučili s diváky, což se podařilo.
Když jste dali dva rychlé góly, říkali jste si, že by mohla vyjít aspoň remíza?
Nic jsme si neříkali, ale chtěli jsme rychle vzít balon a ještě hrát. Co nejvíc si to užít. Šance jsme ještě měli, škoda, že jsme nedali aspoň kontaktní gól.
Jak moc se projevilo, že jste hráli ve slepované sestavě?
Myslím, že se to neprojevilo. Hráli jsme moc dobře, akorát jsme měli smůlu: neproměnili jsme šance a oni nám naopak dali ze všeho gól. To se nedá nic dělat.
Hráli jste bez střídání, ale nevypadalo to, že by vám ke konci ubývaly síly.
Oni už se pak zatáhli, vedli, měli náskok dalších asi pěti gólů... Zatlačili jsme je hezky, škoda, že z toho už nebyl další gól.
