Královský klub ano a proti Arsenalu udělá všechno, co může.
Dokonce si dopředu u organizátorů z UEFA vyjednal, že se bude hrát pod supermoderní zatahovací střechou, která na stadionu Santiago Bernabéu přibyla s nedávnou rekonstrukcí.
Proč? Protože to prý pomůže atmosféře.
„Akusticky je to fakt jiné, o dost hlučnější. Hráče to může nakopnout,“ líčil kouč Carlo Ancelotti před rokem, když Real doma přetlačil v semifinále mnichovský Bayern dvěma pozdními góly.
Zatažená střecha na stadionu Realu Madrid před utkáním s Bayernem Mnichov.
Tentokrát před ním stojí nesrovnatelně větší výzva.
„Když se podíváte na úvodní zápas, je to bez šance,“ tvrdil Ancelotti, ale nezapomněl doplnit jedno nadužívané nejen fotbalové klišé: „Stát se může cokoli.“
Řečí čísel a simulací je to jasné: Arsenal si v Londýně i díky dvěma luxusním přímým kopům záložníka Declana Rice podle statistiků z Opty minulý týden vypracoval téměř 90% pravděpodobnost, že si v semifinále užije dvojzápas s PSG.
Tohle by ani Superman nechytil. Rice a jeho životní trefy, kde se to v něm vzalo? |
To však stále znamená, že v jednom případě z deseti by to měl Real doma zvrátit.
Potřebuje tři góly, aby získal další půlhodinu. Čtyři, aby se mu povedl podobný dramatický comeback od postupu Liverpoolu přes Barcelonu na jaře 2019 (0:3 a 4:0). Mnohem šílenější otočku předvedl katalánský celek o dva roky dříve s Paříží (0:4 a 6:1).
Což bylo ojedinělé drama, které Liga mistrů jindy nezažila.
„Šance je malá, ale my do toho dáme vše,“ burcoval Ancelotti.
Nic moc dalšího mu stejně nezbývá.
Kdyby potřeboval inspiraci, musel by zapátrat v klubových archivech až k zaprášeným deskám se štítkem 1975/76, kdy si Real proti anglickému Derby County naposledy užil otočku v odvetě, do níž vstupoval s třígólovým mankem.
Thibaut Courtois, belgický brankář Realu Madrid, si jde pro míč po dalším inkasovaném gólu od Arsenalu.
Opačnou zkušenost má z roku 2013, kdy po hattricku Roberta Lewandowského odjížděl z Dortmundu s výpraskem 1:4. Doma sice zvítězil 2:0, ale do finále nepostoupil.
Není se čemu divit, od vzniku novodobé Ligy mistrů před třiatřiceti lety se třígólový rozdíl podařilo zvrátit jen čtyřikrát.
Povede se to popáté?
„Pro nás je to jako dělané,“ kývl sebevědomě záložník Jude Bellingham.
„Pokaždé, když Real otáčí, se předtím říká, že je to nemožné,“ citovala britská BBC španělského novináře Guillema Balagueho. Poslední roky bylo skoro pravidlem, že Ancelottiho tým na koncích dvojzápasů zasazuje smrtící rány. Posledně to poznal zmíněný Bayern, Manchester City i Chelsea.
Carlo Ancelotti, trenér fotbalistů Realu Madrid, během utkání s Arsenalem.
Trenér fotbalistů Arsenalu Mikel Arteta po domácím vítězství nad Realem Madrid v úvodním čtvrtfinále Ligy mistrů.
Jenže tentokrát už z Realu takový strach nejde. A Arsenal má jedinečnou šanci patnáctinásobného šampiona odpravit.
Bránit ale nepřijede.
„Chceme vyhrát, protože jen takové nastavení ukáže, že dokážeme být lepší a odvetu zvládnout,“ hecoval na tiskové konferenci kouč Mikel Arteta. „Strach z hráčů necítím, jen respekt.“
I pro něj hraje statistika: Arsenal o čtyři góly neprohrál už tři a půl roku, třikrát navíc inkasoval naposledy od Lutonu před 79 zápasy!
„Budeme to zkoušet do poslední sekundy, do posledního míče,“ přesvědčoval Ancelotti.
Bude to stačit na zázrak uvařený pod zataženou stříbrnou pokličkou?
