Na tribuně pak byl svědkem, jak jeho miláčci podlehli německému mistrovi 0:2 v rámci jejich posledního vystoupení v aktuálním ročníku Ligy mistrů.
„Ale doufám, že není úplně poslední, to bych slyšet nechtěl,“ zamračil se, když před stadionem odpovídal přítomným novinářům.
„I když musím říct, že z té naší hry občas bolí oči,“ rozesmál je.
Kromě stálého zaměstnání v technologických firmách figuruje ještě jako předseda Českého svazu zrakově postižených sportovců. Jeho doménou jsou cizí jazyky, které na vysoké škole studoval. „Tady se komentuje v němčině, s čímž nemám problém. Naposledy jsem z domova poslouchal webový přenos z Feyenoordu v holandštině, a ti místní kluci, nejspíš fanoušci, byli skvělí. A o to nám jde,“ vyprávěl Barlok.
Leverkusen - Sparta 2:0, důstojné loučení s Ligou mistrů, nula pro Kováře |
V Leverkusenu ho kromě zápasu, který vnímá primárně právě skrze audio přenos a atmosféru, zajímal hlavně přístup k hendikepovaným fanouškům. „Rád to porovnám se Spartou, kterou už známe velice dobře,“ kývl.
Na výjezd se sice odvážil poprvé, zápasy v Praze jinak navštěvuje už přes dva roky. „Rádi tam slyšíme sparťanský komentář, proto tam chodíme,“ popisoval rozdíl s neutrálním pojetím v televizi či rádiu. Nedávno si také vyzkoušel prohlídku stadionu, kterou Sparta nevidomým fanouškům zorganizovala.
„Do nějakých šestnácti let jsem trochu viděl, takže to, co mi přiblíží v komentáři, si dokážu úplně krásně představit. Chvíli jsem fotbal i hrál a hraji také ten pro nevidomé,“ pokračoval Barlok.
Nevidomý sparťanský fanoušek Zdeněk Barlok se svým kamarádem na tribuně v Leverkusenu.
Proč nevyjel už dřív? „Na Skoty se mi loni nechtělo, ty rád nemám, asi jako všichni. Pak mě nelákalo ani Španělsko nebo Kypr, tak to vyšlo až teď i díky němčině,“ líčil.
„Na Spartě sedíme blízko kotle a vždycky, když dáme gól, tak mi sluchátko padá na krk, zvlášť když je atmosféra skvělá,“ smál se. „Ale když chcete vědět, co se přesně děje, to se strhnout nenechám.“
Na stadionu pravidelně potkává kamarády i kolegy, ale skrze vlastní vnímání skutečně nikdy nepozná, jak hra doopravdy vypadá. „I když máme subjektivní servis, snažím se zůstat objektivní. Z hráčů mám rád Birmančeviče nebo Laciho, kteří makají pro tým a jsou to srdcaři,“ zmínil.
Tentokrát si radost z vítězství neužil, ale to ho určitě nezastaví. „Já jsem totiž zvědavý,“ zdůraznil.
