Už před týdnem bylo zřejmé, komu v osmifinále Evropské ligy přejete. Jako televizní expert jste šel pozdravit kotel s fanoušky Lazia.
Před plzeňským stadionem jsem potkal známého, který patří ke tvrdému jádru. Jezdí na každý zápas. Běžel za mnou a povídá: Ciao, ragazzo, přijď nám zamávat před výkopem. To jsem nemohl odmítnout.
Nebylo to vůči Plzni neslušné?
Omlouvám se všem českým patriotům i klubovému koeficientu, ale srdci neporučíte. K Laziu jsem patřil pět let, k Plzni ani minutu. Přišlo by mi divné fandit proti svému přesvědčení. V Laziu – byť to nebylo vždycky snadné – jsem nechal kus života a oni to vědí. Den před zápasem mě dokonce pozvali na slavnostní večeři, kde byli šéfové obou klubů. Milé gesto.
Opravdu já? Pro mě premiéra, pro Pavla Nedvěda poslední zápas kariéry. To byl zážitek jako hrom.
