„Dozvěděl jsem se to těsně před zápasem, takže jsem neměl čas o tom moc přemýšlet, což bylo dobře,“ řekl Švejdík po prohře 1:2. „Hrálo se mi v pohodě, nebyl jsem vůbec nervózní.“
V utkání jste vedli, ale nakonec jste padli. Co bylo příčinou?
Zápas dopadl tak, jak dohrálo naše mužstvo. Zbylo z něj už jen torzo - hodně zraněných, hodně křečí. Škoda, že jsme neudrželi nerozhodný výsledek.
Ale při výhře Marseille nad Groningenem by stejně nic neřešil.
Ano, ale bylo by to dobré pro náš dobrý pocit. A byla by to cenná zkušenost pro příští rok, kdyby se Liberec zase dostal do pohárů. Z těchto zápasů se musíme poučit.
Jak jste se cítil na postu záložníka?
Já jsem na něm dříve hrával, ale je fakt, že tehdy byla hra trochu pomalejší a nehrál jsem Evropskou ligu. Člověk má kolem sebe víc hráčů, potřebuje rychle pracovat s míčem a na to si musím zvyknout.
Co bylo nejtěžší?
Šlo spíš o to, abych se sehrál s Folpim (Folprechtem) a abych věděl, kde se pohybovat při bránění, protože jsme nebyli moc na míči. Byl jsem naštěstí dobře koučován hráči zezadu. Bylo to těžké, ale zvládli jsme to obstojně.
V první půli jste měli víc šanci, druhá byla odlišný. Čím to?
V prvním poločase jsme víc sil, hráli jsme víc koncentrovaně. Ve druhém jsme byli víc bez míče a nebyli jsme pro soupeře tak nebezpeční. Druhý inkasovaný gól vyplynul z toho, že nám docházely síly.
