Ještě lepší, než když Leicester loni šokoval vítězstvím v domácí lize?
„Tohle je prostě neuvěřitelné, nemohu tomu uvěřit. V Lize mistrů jsme nováčci a nikdo nečekal, že bychom se mohli dostat až sem. A podívejte,“ pokračoval nadšeným tónem kapitán.
Leicester dál píše nevídanou pohádku. Co na tom, že se v lize potlouká nad pásmem sestupu, teď je mezi osmi nejlepšími týmy Evropy! Ve společnosti Barcelony, Bayernu Mnichov či Realu Madrid.
A pokud bude do konce sezony předvádět takové výkony jako v úterý večer, sestup je to poslední, čeho by se měli na stadionu King Power obávat.
Byl to znovu starý dobrý Leicester. Stylem hry, bojovností, nadšením. A také základní sestavou, která se nápadně podobala té loňské mistrovské. Jen Kantého, který v létě odešel do Chelsea a v úterý celý zápas sledoval z tribuny, nahradil ve středu zálohy Ndidi.
Jinak osvědčená parta: Schmeichel v bráně, Simpson, Morgan, Huth a Fuchs v obraně, okolo Drinkwatera v záloze Albrighton a Mahriz a vedle Vardyho v útoku pracovitý Okazaki.
„Byli ohromní. Všichni hráči byli ohromní od první do poslední minuty. Mohou na sebe být pyšní,“ radoval se Craig Shakespeare, který tým vede po odvolaném Claudiu Ranierim.
Přesto v úterý uspěl právě s taktikou, kterou Leicesteru loni tak úspěšně ordinoval italský trenér.
„Měli jsme plán, kterého jsme se drželi a který vyšel. Je to neskutečný úspěch pro celý klub,“ přidal se Kasper Schmeichel.
Právě on byl hrdinou dvojzápasu. Skvělé zákroky, jistota v bráně a hlavně dvě chycené penalty. Jedna v Seville, druhá v odvetě v Leicesteru. „Je to parádní pocit, když víte, že jste týmu pomohl,“ přiznával dánský brankář.
Jeho otec Peter, legenda Manchesteru United, uznale tleskal na tribuně. Přál by svému synovi, aby po anglické lize vyhrál stejně jako on i Ligu mistrů. Ale to je nemožné, nebo není?
