Uvidíme vás zítra večer na stadionu De Kuip?
Jasně, chodíme vždycky. Nehledě na počasí i na čas výkopu. Adámek oblékne tátův dres a budeme fandit.
Synovi je dva a půl. Toho rachotu se nebojí?
Už si dávno zvykl. Poprvé jsem ho vzala na fotbal, když mu byly necelé tři měsíce. Ještě jsem ho nesla ve vajíčku, v autosedačce. Pravda, začátky nebyly úplně easy, malý brečel tak, až jsem se kvůli tomu trochu potila, ale teď už je velký parťák. Neříkám, že vydrží oba poločasy sedět a koukat, taky ještě občas usne. Ale už je vidět, že ho fotbal dokáže vtáhnout.
Nechci říct, že by ve Feyenoordu nehrál rád. Jen si myslím, že by si v kariéře zasloužil postoupit ještě o jeden stupínek výš.