Těžko říct, zda k němu tahle informace některým z komunikačních kanálů doputuje.
Ale i kdyby ano, nejspíš se nad ní maximálně pousměje a dál si bude užívat oslavy, které v historii klubu z dělnické čtvrti v Madridu nemají obdoby.
„Zdá se, že čím hůř se situace jeví, tím spíš se projeví náš charakter a touha bojovat. Za všechny fanoušky, kteří dorazili s našimi rodinami. V takových zápasech zkrátka musíte hrát srdcem,“ pravil hrdě po utkání Isi, jedenatřicetiletý kapitán týmu.
Rayo totiž mělo namále.
Do odvety v Aténách si sice přivezlo zdánlivě pohodlný tříbrankový náskok, jenže AEK ho během 51 minut zvládl smazat. V tu chvíli to s postupovými nadějemi začalo vypadat bídně a znervózněli také čeští fanoušci.
„Pamatuju si, že jsem tam měl v první půli jednu dobrou střelu a spoluhráč Álvaro García měl také dobrou šanci. Jenže pak jsme museli dvakrát střídat kvůli zraněním a mezitím dostali tři branky,“ popisoval Isi, celým jménem Isaac Palazón Camacho. „Ale když padnul ten třetí gól, říkal jsem si, že takhle to prostě skončit nemůže.“
A neskončilo.
Počtvrté mezi milionáři. Český koeficient slaví, o co se bude hrát příští rok? |
V 60. minutě Rayo rozjelo z vlastní poloviny útok do otevřenější obrany soupeře, Pedro Diaz potáhl balon až k vápnu, kde se o něj vehementně hlásil právě Isi. Ten si následnou přihrávku prvním dotekem hodil do pokutového území, prosmýkl se okolo obránce a přesnou střelou k tyči rozvlnil síť.
„Už navždy mi v hlavě zůstanou tváře na obličejích všech lidí v rohu hřiště, kam jsem běžel slavit. Několik věcí se nám nepovedlo, ale nakonec jsme to zvládli a můžeme slavit,“ usmíval se Isi.
Když rozhodčí naposledy foukl do píšťalky, trenér Iňigo Pérez se za Isim hned vydal a na několik vteřin ho silně objal.
„Jsem sice jeho trenér, ale jsme také přátelé a to přátelství se v podobných momentech utužuje. Všichni tihle hráči jsou součástí klubové historie,“ pronesl kouč.
Je nicméně symbolické, že klíčový gól vstřelil právě Isi, klubová legenda a jedna z nejvýraznějších tváří Raya.
Na šanci ve velkém fotbale přitom čekal dlouho. Rodák z Ciezy, malého městečka na jihovýchodě Španělska nedaleko Murcie, až do svých čtyřiadvaceti hrával v nižších soutěžích. Na chvíli se mimochodem mihl v akademii Realu Madrid, tam se však neprosadil.
„Když jsem kolem sebe viděl lidi, kteří každý den tvrdě dřeli od rána do večera a pak ani neměli na zaplacení elektřiny, motivovalo mě to, abych nikdy nevzdal svůj sen živit se jednoho dne fotbalem,“ vzpomínal kdysi.
Z třetiligové Murcie pak přestoupil do týmu SD Ponferradina, kterému osmi góly v sezoně 2018/19 pomohl k postupu do druhé ligy. Zajímavostí je, že svůj první gól v ní vstřelil při porážce 1:3 s Rayem Vallecanem...
To byl nervák! AEK obrat nedotáhl, český šampion si zahraje hlavní fázi Ligy mistrů |
Tam v lednu následujícího roku přestoupil a další sezonu už slavil postup mezi španělskou elitu, kde se Rayo drží dodnes. Na lavičce byl tehdy Andoni Iraola, jenž v současnosti vede Bournemouth a patří k nejžádanějším trenérům v Premier League.
Nakonec to ale byl až Iňigo Pérez, Iraolův nástupce, který Rayo dostal podruhé v historii do evropských pohárů. Poprvé to navíc byla jen krátká epizoda v Poháru UEFA na přelomu tisíciletí. Zato teď je Rayo v semifinále Konferenční ligy.
Narazí na francouzský Štrasburk, nejlepší tým základní části.
„Máme tady skvělou partu a chceme udělat další krok. Chceme se zlepšit a napravit naše chyby. Snad tenhle sen jen tak neskončí,“ uzavřel Isi.
