Do bitvy proti Curychu vedl Spartu jako kapitán. "Všichni kapitáni jsou mimo, tak to zbylo na mě." To bylo jedinkrát, kdy se usmál.
"Chtěli jsme strašně moc vyhrát. Dobře jsme začali, vedli, makali jsme, ale nakonec prohráli," shrnul třicetiletý záložník.
Před zápasem mužstvo postihla střevní viróza, někteří kvůli tomu hrát nemohli, jiní nastoupili s problémy. Projevilo se to?
Určitě. Máme zraněné hráče, k nim se přidali ti nemocní. Třeba Mára Kulič se Zdeňkem Pospěchem, ti chyběli citelně. A i na dalších, kteří nastoupili, se ta nemoc projevit musela.
Takže prohrát se švýcarským klubem není ostuda?
Ostudou bych to nenazval. Dali jsme do toho všechno, nemáme se za co stydět. Navíc Švýcaři v poslední době hrají dobrý fotbal. Ono hrát proti Curychu je dneska nevděčné, protože každý čeká jasné vítězství. To bych radši hrál proti špičkovému mužstvu, kdy se od nás nečeká nic.
Ale vám se nedaří už delší dobu. Proč?
Procházíme nešťastným obdobím. Podle mě jsme nehráli úplně špatně, ale samozřejmě ani dobře. Naši hru si představujeme jinak. Musíme makat, nevzdávat se a zlomit to.
To už říkáte dlouho.
Dlouho, dlouho. Není to příjemné. Ale ve fotbale se stává, že jednou jste nahoře a všechno se daří. My jsme na tom přesně opačně. Štěstí vůbec nemáme, dostáváme góly po odražených míčích nebo ze standardek. Loni jsme si tím taky prošli. Když vám nic nejde, fotbal vypadá jinak, než by měl.
Je Sparta v krizi?
To ne.
Ale kdy to špatné období zlomíte?
Chtěli jsme už dneska proti Curychu. Začátek jsme měli dobrý, měli jsme to udržet a vyhrát jedna nula. Nebo aspoň to udržet do poločasu a ne hned dostat vyrovnávací gól.
Jenže po té vedoucí brance jste hrát přestali. Co se stalo?
Oni začali hrát líp a my jsme tempo neudrželi. Po našem vedoucím gólu jsme to prostě nezvládli, stáhli jsme se. Druhý poločas už jsme se zase snažili, jenže dostali jsme druhý gól a nám regulérní branku neuznali. Došek v ofsajdu nebyl.
Po losu jste říkali, že cesta k postupu vede právě přes Curych. Jak to teď vidíte?
Je jasné, že domácí zápasy jsou klíčové, o to je ta naše porážka nepříjemnější. Ale jsme Sparta a ta se nikdy nevzdává. Třeba se nám se štěstím podaří vyhrát venku.
Ale to byste museli hrát lépe než proti Curychu?
To samozřejmě. Ale podívejte se na českou reprezentaci. Pořád byla kritizovaná, ale kluci makali, podařilo se jim to zlomit. A vyhráli v Německu.
Sebastian Kollar mezi sparťany Bohumilem Nádeníčkem (vlevo) a Karolem Kiselem. |