Proto trenér David Holoubek v pondělí večer vytočil jeho číslo a sbíral rady. „Hlavně pozor na protiútoky. A hlídat střed zálohy, kde mají tvořivé hráče,“ varuje Vacek.
V Česku nemá Beer Ševa velké jméno. Je čeho se bát?
Spolu s Maccabi Tel Aviv je to teď v Izraeli nejlepší tým. Stabilizovaný, jsou spolu čtyři roky, vědí, co chtějí hrát. Ale je těžké tipovat, vždyť Sparta dokázala porazit i Inter.
To Beer Ševa také...
I proti Southamptonu hráli výborně. Je znát, že mají velké ekonomické možnosti, hlavně útoční hráči berou obrovské peníze. Levý záložník měl nabídku z Anglie, ale radši zůstal. K tomu nádherný stadion, na kterém ještě neprohráli. Budu držet palce, ať je Sparta prvním týmem, který je tam porazí.
I když jste v létě odešel a trenér Ščasný tvrdil, že jste už na Letné nechtěl hrát?
To nebyla pravda. Když jsem se před rokem a půl vracel z hostování v Boleslavi, věřil jsem, že dostanu šanci. Ale tehdy jsem se jedinkrát s panem Ščasným bavil a on mi řekl, že se mnou nepočítá.
Kamil Vacek ještě v dresu Sparty.
A letos?
Domluvil jsem se s panem Kotalíkem (generální ředitel) na ukončení mého působení. Zamrzelo to, protože jsem byl ve Spartě šest let, byl jsem tam doma. Ale mám čisté svědomí. Poslední dva roky hraju nejlepší fotbal, co jsem kdy hrál, teď mi začala nová etapa a jsem za to vděčný.
Nová etapa se jmenuje Maccabi Haifa. Co jste si pomyslel, když přišla nabídka z Izraele?
Jestli si někdo nedělá srandu. Znal jsem Maccabi, ale o Izraeli jako zemi jsem nic nevěděl. Myslel jsem, že zůstanu v Polsku, všechno jsem k tomu směřoval. Ale pak se mi z Maccabi ozval sportovní ředitel a nový trenér a rozhodl jsem se, že to zkusím. Nestává se, že by vás trénoval někdo, kdo šest let dělal v Manchesteru asistenta Alexi Fergusonovi.
Co od něj René Meulensteen pochytil? Třeba pověstný fén?
I ten už jsem zažil, naštěstí nekřičel přímo na mě. Snaží se vyjít vstříc, ale když někdo nedělá to, co po něm chce, využije i tuhle metodu. Je pro mě čest pod ním pracovat. Vždyť i Paul Scholes řekl, že je to nejlepší trenér, který ho kdy vedl.
Říkáte, že jste toho o Izraeli moc nevěděl. Nebál jste se? Zvenčí nepůsobí jako klidná země.
Kluci, kteří tu dřív hráli, mi říkali: Zajeď se tam podívat, nebudeš věřit. V Česku to lidé mohou vnímat jinak, ale z toho, co jsem zatím poznal, je Izrael nádherný.
Obavy o bezpečnost jste nezažil?
S manželkou jsme byli dohodnutí, že jakmile by se nám něco nezdálo, nezůstaneme. Ale zatím nic takového nenastalo. Města jsou úžasná, všude pláže, promenády. V oblastech blíž k pásmu Gazy to asi tak pěkné není, ale já mám zatím jen dobré zkušenosti. I životní úroveň je vysoká. Byli tu za mnou kamarádi a všichni odjížděli s otevřenou pusou. Ale nejvíc mě překvapilo, jak tu lidé vnímají fotbal.
Jak? Na co se mají sparťané připravit?
Třeba my v Maccabi máme prodaných 25 tisíc permanentek, je tu nádherný nový stadion, úžasná atmosféra. Takové zápasy jsem v Česku nezažil, v Polsku dva tři za sezonu. K tomu fantastické zázemí, v tomhle ohledu jsem nezažil lepší angažmá. Není náhoda, že Izraelci mají v pravidelných intervalech týmy v Lize mistrů. Jejich ekonomická síla je obrovská.
Jak se v Izraeli žije?
Víkend mají v pátek a v sobotu, neděle je pracovní den. A rodiny drží při sobě. Spoluhráči už mě s manželkou párkrát pozvali na tradiční šabat, který začíná páteční večeří, u ní se všichni schází. Kluci z týmu říkali, že jezdí za rodinami třeba i sto kilometrů. A je zajímavé, kolik jídla tam dokážou sníst.
Fanoušci vás zvolili hráčem měsíce. Rychle si vás oblíbili?
Když jsem se teď vracel z Prahy, na letišti jsem se asi desetkrát s někým fotil. Lidi tu fotbal prožívají daleko víc než v Česku. A čekají, že Maccabi bude zase hrát o titul, nahoře. Zatím jsme pátí, ale snad to tak brzy bude. Mám sen: zahrát si Ligu mistrů. I proto jsem sem šel.
Sníte i o reprezentaci? Do nominace na mistrovství Evropy jste se nevešel, teď by mohla přijít nová šance.
Nikdo se mnou zatím nemluvil a sám jsem se soustředil spíš na to, abych se tady dobře aklimatizoval. Ale když budu podávat dobré výkony, třeba si mě trenér Jarolím všimne.
