Od čtvrtečního večera taky nejmladší český střelec v evropských pohárech. Šestnáct let, osm měsíců, čtyřiadvacet dní. Přesně tolik času uteklo od Panošova narození ve chvíli, kdy krátce švihl silnější levačkou a z dvaceti metrů napálil balon ukázkově do růžku.
Plzeň tehdy s ukrajinským Krivým Rihem v Košicích překvapivě prohrávala 0:1, takže bažant s dvacítkou na zádech tři minuty po pauze nastartoval obrat. Možná důležitější než vítězství 2:1 bylo ale pro Viktorii zjištění, že její akademie konečně vypiplala mimořádný talent.
„Takhle se o Jirkovi mluvilo od žáků. Přeskakoval ročníky, v patnácti už byl u nás,“ usměje se David Vaněček, kouč plzeňského výběru do devatenácti let. „S takovým klukem se často nesetkáte. Třeba na jaře v zápase proti Pardubicím jsem si říkal: Páni, takhle jestli bude hrát, musí být za chvíli úplně někde jinde. Se soupeři si dělal, co chtěl. Když o něm teď pan Koubek, kouč áčka, řekl, že je generační talent, musím souhlasit.“
Čím zaujme? Je toho dost. Odmala na sebe bral odpovědnost, i mezi staršími. Z ničeho si nic nedělá, v kabině i na hřišti působí jako stoprocentní kliďas. Věří si a má proč: vyčnívá díky excelentnímu vedení míče, vidění a cítění fotbalu.
Kryvbas - Plzeň 1:2, zvrat po pauze díky gólu nejmladšího českého střelce v pohárech |
„Z českých hráčů mi asi nejvíc připomíná Máru Matějovského, se kterým jsem kdysi hrál v Boleslavi,“ napadá Vaněčka. „Jeho první myšlenka je jít dopředu, přes hráče, s hlavou nahoře. V rychlosti s balonem u nohy překoná třeba patnáct dvacet metrů. A ve čtvrtek moc neukázal, že má i super průnikovou přihrávku.“
Myšlením se zkrátka vymyká mezi atlety a bijci, které český systém většinou plodí. Přitom fyzicky není pozadu, naopak.
„Už teď má zajímavou výšku a tipl bych si, že ještě vyroste,“ tvrdí Vaněček. „Pomáhá mu taky, že ho perfektně vedou rodiče, jezdí s ním na zápasy po celém Česku a zároveň kontrolují, aby nekašlal na školu. Což je potřeba, protože maturita ho na hotelovce čeká až za tři roky. Uvědomte si, že před rokem byl na základce.“
Od té doby? Smršť! V Plzni posun do devatenáctky, vydařené Euro s reprezentační sedmnáctkou, příprava s áčkem Viktorie, během které stihl třeba gól proti nadupané Kodani. Na konci července debut v lize, žádný viktorián ji nikdy nekopal v mladším věku. A ve čtvrtek evropská pohádka a další milník.
Kdo se vůbec v pohárech trefil dřív než Panoš, když započítáme i dřívější Pohár UEFA nebo Pohár mistrů? Rekord drží zapomenutý Ghaňan Lamptey, o kterém kdysi Pelé řekl, že bude lepší než on. A pak jsou tu persony: belgický tank Lukaku, baskický srdcař Muniain z Bilbaa nebo třeba polský bomber Lubanski, ale to už se vracíme do šedesátých let minulého století.
Jiří Panoš
V Panošově případě se spíš vyplatí koukat dopředu a představovat si, jaká kariéra ho asi čeká. Od vrstevníků je odskočený a dokazuje, že Plzeň se po letech spoléhání na mazáky mění: rakousko-švýcarští majitelé si přejí, aby talentovaní teenageři dostávali víc a víc prostoru.
„Teď jde o to, aby Jirka dokázal, že výkony jako ten čtvrteční zvládne zopakovat,“ tuší Vaněček. „Dokud ho soupeři nemají nakoukaného, má to snazší. Potřebuje dostávat další šance a učit se. Ode mě často slyšel: Pany, tlač se víc do koncovky! Na tom zapracoval a začal dávat góly. Podobně potřebuje zabrat ještě v defenzivě, mezi chlapy pozná, že mu nikdo neodpustí ani ň. Nesmí po ztrátě klopit hlavu, naopak bleskově přepínat a vracet se. Ale zároveň si potřebuje zachovat to, co ho zdobí.“
