V Itálii se nevyhrává. Pro Slavii platí tato věta stoprocentně. Z dosavadních devíti zápasů sešívání ani jednou nezvítězili. Byť v říjnu 2019 k tomu neměli daleko.
Pamatujete? Po gólu Petera Olayinky vedli nad Interem Milán 1:0, ale trefa Nicoly Barelly v nastavení jim naděje na senzaci zadupala. „Hodně to bolelo. Ale vždycky jsme na San Siru dokázali dát gól. Snad se nám to povede i teď,“ věří Trpišovský.
Tehdy kalendář ukazoval 17. září 2019.
O šest let později, 17. září 2025, slávisté kousali další mrzutou remízu.
I tentokrát šlo o jejich první zápas v novém ročníku Ligy mistrů.
I tentokrát ještě v 90. minutě vedli. Ale duel proti Bodö/Glimt skončil 2:2.
Šéf českého fanklubu Interu Milán: Pulpit je čestným členem. A proč kotel stávkuje? |
Trenére, co musíte udělat jinak, aby se to neopakovalo?
Nesmíme si nechat dát gól v závěru, takhle snadné to je. A musíme být organizovanější. I proti Bodö jsme předváděli organizovanou hru, ale pod tíhou zápasu udělali to, co jste sami viděli.
Teď proti vám nastoupí daleko silnější tým. Máte velkou motivaci proti milánskému celku konečně uspět?
Inter Milán je gigant, finalista Ligy mistrů. Musíte tedy ze sebe dostat to nejlepší v každém okamžiku zápasu. Když zaváháte, přijde trest. Pravda leží na hřišti. Peníze fotbal nehrají, musíte bojovat, snažit se bořit mýty, to je na fotbale to hezké. Je skvělé, že se o to vůbec můžeme pokusit. Když jsme na San Siro jeli před šesti lety poprvé, nevěděli jsme, co čekat, a odvezli si odtud remízu 1:1.
Nepodíváte se na ten zápas?
Možná si kousek z nostalgie pustím. Určitě ale týmu řeknu, že chceme navázat na to, co jsme tu předvedli a odevzdat to nejlepší. Oba zápasy, které jsme tu hráli, byly těsné.
Podruhé jste tu hráli loni v březnu proti AC Milán. Porážka 1:3.
Po vyloučení jsme byli hodinu o deseti a dali dva góly. Krásně se trefil Douděra, kluk z Mladé Boleslavi, co byl ještě nedávno na Dukle, skočil po hlavě do Ligy mistrů. Víte, je to obrovský nápor na hráče, který zvládnou jen vyvolení.
Inter se za těch šest let dost změnil, co od něj očekáváte?
Styl hry a rozestavení je podobné. Kdysi tu byl Lukaku, Martínez či Barella, teď jsou tu stále Martínez a Barella, ale také Thuram nebo Esposito. Bavíme se o hráčích, kteří jsou světová špička. Klub si je vybírá a zasazuje do svého systému. Inter je hodně komplexní tým: brutální síla ve standardkách, rychlé protiútoky, přihrávky za obranu... A vše je vyšperkované o výjimečné individuality. My se jim musíme snažit vnutit naši hru. A vždycky je to o momentálním rozpoložení na hřišti, o koncentraci. Hrajete nejvyšší level, v němž se chyby trestají dvojnásobně.
Vás navíc trápila marodka, pár hráčů skolila chřipka. Už jsou fit?
Někteří si tím prošli minulý týden, proti Dukle to na nás ještě zanechalo stopy, s tempem zápasu jsme museli pracovat jinak. Ale můžu říct, že sestava bude hodně podobná jako proti Dukle. Čekáme jen na gólmana Jindru Staňka, jestli bude schopen do zápasu jít.
Chybět budou obránci Tomáš Holeš a Igoh Ogbu, který si v červenci poranil sval. Jak je na tom?
Jde bohužel o opakované zranění. První prognóza zněla, že bude mimo šest až sedm týdnů. Věříme, že ho stihneme dát do kupy na konec října do Bergama.
Uvnitř bájného San Sira: noční šichta, malé kabiny i nejistý výhled. Bude se bourat? |
Zápas na slavném San Siru má zvuk. Co pro vás tento stadion znamená? Pro mě je to fotbalové koloseum. Vyrůstal jsem na zápasech Interu a AC Milán, sledoval ty velké hvězdy. Taky se tu hrálo v roce 1990 mistrovství světa. Miluju tyto staré stadiony. I když jsem tu potřetí, atmosféra na mě vždycky dýchne. Navíc to ve mně evokuje i cestu Slavie, kterou za těch šest let urazila. Ale je potřeba obrovské úsilí a umění, abyste tady na San Siru uspěli.
Neklepou se některému z hráčů trémou kolena?
Snažím v tom vidět spíš pozitivní věci. Mám radost, když k nám přijdou kluci a pak si zahrají takový velký zápas. Podívejte třeba na Štěpána Chaloupka. Mám za něj i další velkou radost až hrdost. Že se můžou připravovat na Inter Milán, na Lautara Martíneze, poměřit se s ním na hřišti. Provod se tady kdysi otrkával, Vlček tu bránil Rafaela Leaa z AC Milán... Je skvělé, že se kluci vůbec dostanou na tuto úroveň.
Splněný sen.
Jasně. Jako malej doufáte, že se na San Siro podíváte a najednou tu hrajete. Nejtěžší je ustát ten pocit v hlavě. Uvědomit si, že když jste trénovali celý život, máte potřebnou kvalitu. Že je můžete porazit. Snad se dostaneme do správného transu a kluci předvedou, co umí. I schopnosti, které si ani nemysleli, že mají.
