Ale vzpomínky na doby, kdy do Kyjeva létal pro posily, Janu Nezmarovi zůstaly.
„S trenérem Šilhavým jsme vyrazili na tréninkový kemp Dynama do Rakouska a tam jsme se dohodli,“ vybavuje si. „Kontakt jsme měli přes Ukrajince, který žije v Praze a má ke klubu blízko. Hned po návratu ze soustředění jsme začali jednat.“
Ukrajinců z Dynama bylo v Liberci pět, jak na ně vzpomínáte?
Okamžitě jsem doporučoval Rybalku, od první chvíle se mi moc líbil. Tehdy to nevyšlo, ale získali jsme ho v dalším přestupním období. Hodně nám pomohl do Evropské ligy, i tam byl velmi užitečný. Po návratu domů hrál důležitou roli v áčku Dynama, byl v reprezentaci, teď je v Turecku. Moc šikovný byl i Ljulka, také on začal v Kyjevě hrát, ale pak se ošklivě zranil a už se do toho nikdy nedostal. Velký talent byl i Kalitvincev. První dva, Butenin a Morozenko, se úplně nepovedli, ale celkově to byla dobrá spolupráce. Bohužel situace na Ukrajině nám ji nedovolila prohloubit.
Setkal jste se s prezidentem klubu Igorem Surkisem, jehož bratr Grigorij loni v zimě hrozil FAČR normalizační komisí?
Měl jsem z něj docela respekt. Ale setkání bylo relativně v pohodě. Během pěti dní v Kyjevě jsem si prohlížel zázemí, seznámil jsem se s fungováním klubu a bavili jsme se o možnostech spolupráce. Dynamo nedávalo moc šancí odchovancům, proto hledali partnery pro jejich zviditelnění a získání praxe.
Sergej Rybalka
Sergej Ljulka
Pomohly vám teď kyjevské kontakty při přípravách?
Ne. Veškeré informace si zjišťujeme sami. Ani s lidmi z Dynama jsem se nesetkal, oficiální část kontaktů mezi kluby proběhla mimo moji úroveň působnosti. Pozdravil jsem se akorát se sekretářem.
Nezmarovi DynamovciNa podzim 2012 odehrál čtyři zápasy, po návratu skončil v B-týmu, nyní je v Olympiku Doněck. V Liberci během podzimu 2012 pětkrát seděl na lavičce, do ligy nezasáhl. Zkoušel štěstí v Moldavsku, v Ázerbájdžánu, teď je bez angažmá. Na podzim 2012 nastoupil dvanáctkrát, vždy v základní sestavě, v lednu 2015 ho testovala Sparta, o rok později se vrátil do Liberce, ale odehrál jen 60 minut v prvním kole, pak už nic. Nyní hraje ukrajinskou ligu za Černihiv. Do Liberce přišel v únoru 2013, původně půlroční hostování si dvakrát prodloužil. Nastoupil ve 37 zápasech, dal 8 gólů. Jako náhradník byl na Euru 2016, dnes hraje za Sivasspor. Za Liberec na podzim 2014 odehrál 13 zápasů, po návratu střídal další kluby, kde hostoval. Teď je v kádru Dynama, ale za první tým nehraje. |
Je reálné, aby Slavia s někým navázala podobnou spolupráci jako Liberec s Dynamem?
Nemyslím si, že Slavia je v situaci, kdy by se měla stát něčí farmou. Na druhou stranu spolupráce na trošku hlubší úrovni není nikdy na škodu. V tomto ohledu máme relativně otevřené dveře do Juventusu. Můžu prozradit, že i téma příchodu jejich hráče jsme už otevřeli. Ale vzhledem k tomu, na jaké úrovni jsme a jaké tu jsou ambice, to není úplně jednoduché. Musí jít o hráče, kteří budou reálnou součástí prvního mužstva, a to je dost složité téma.
Ve Slavii jste už půl roku, můžete srovnávat. V čem je největší rozdíl proti Liberci?
Ve velikosti obou organizací, a to ve všech aspektech: v počtu lidí, v zázemí... S tím souvisí vztahové záležitosti. V Liberci byla rozhodovací fáze o dvou třech lidech, výkonná o dalších pěti. Tady mi trvalo možná tři měsíce, než jsem se dostal k tomu, že jsem všechny lidi vůbec viděl, natož abych se zorientoval a věděl, s kým mám komunikovat na které téma. Takže jsem něco řešil, jak jsem byl zvyklý, a přitom jsem procesně někoho opomenul. Ale už si to sedlo a v následující půlsezoně by už mohlo být vše v zajetých kolejích.
V Liberci jste měl mediálně hlavní slovo, Slavii prezentuje předseda představenstva Tvrdík na Twitteru. Vyhovuje vám být víc v pozadí?
Absolutně. Nemůžu říct, že by mi setkávání s médii dělalo problémy, vždy jsem se snažil komunikovat otevřeně. Ale ne vždy se člověk potká s absolutním pochopením a někdy si i naběhne. Hráč mluví sám za sebe, sportovní ředitel už za celý klub. S tím jsem se ze začátku trošku pral.
Když šéf Tvrdík odhalil seznam vysněných posil, ukázalo se, že nejvýš na něm je Egypťan Trézéguet. Proč do Slavie nepřišel? Je to uzavřená kapitola?
Není zcela uzavřená, ale ani nijak žhavá. V prvním momentu se zalekl toho, jestli je krok do Slavie správný. Dispozice i potenciál má asi pro vyšší level klubu a soutěže a s tím ho konfrontovalo bohužel moc lidí na to, aby to dokázal schroupat. Bombardovali ho ze svazu, psali mu spoluhráči. Podlehl obrovskému tlaku okolí.
Egyptský záložník Trézéguet pálí na bránu v utkání s Uruguayí. Jeho pokus z otočky Muslera (mimo záběr) bez potíží chytil.
Kdyby se ale podařilo postoupit přes Kyjev a pak ještě o krok dál, mohla by to být jiná situace.
Kdyby se nám povedlo dostat se do Ligy mistrů, vstoupíme ještě mnohem víc do povědomí široké veřejnosti. A to už teď se nám povedlo přivést hráče, o které se zajímaly kluby z Evropy. Možná bychom potom byli zajímavější i pro level hráčů jako Trézéguet.
Říká se, že čínští majitelé hodně zkoumají možné posily, než na ně uvolní peníze. Chtějí vám mluvit do práce?
Nepoužil bych sousloví, že chtějí hodně mluvit. Chtějí hodně vědět. Zatím se nestalo, aby nám řekli, že nekoupí hráče, kterého chceme, ale chtějí o něm všechno vědět. Je to legitimní požadavek. Navíc je nejdůležitější vědět, co chcete, až potom to hledat. Ne obráceně. Mým heslem je: Nemáme kupovat nejlepší hráče, ale ty nejvhodnější.
