Vítejte ve fotbalové La Scale!
Právě tak v Miláně říkají stadionu, který ve čtvrti San Siro stojí už bezmála sto let. Je to přesně deset dnů, co tenhle elegantní stařeček oslavil své 99. narozeniny.
Stále obdivovaný i nesmírně okouzlující.
S neduhy, jež k úctyhodnému věku patří, ale s životním příběhem, který si přijíždějí vyslechnout zvědavci z celého světa.
Jak dlouho tu ještě bude, nikdo neví. Ale všichni tuší, že jeho čas se krátí.
„Příští rok se tady v rámci jubilea uskuteční slavnostní zahájení zimních olympijských her,“ poodkryje další plány náš průvodce Mattia. A pak? Inter i AC, oba milánští rivalové, kteří si proslulý stadion pronajímají od městské radnice a řeší jeho případný odkup, už plánují novou stavbu.
„Zatím není jasné, kde přesně a kdy by měla stát,“ pokračuje Mattia. „Ale pořád je možné, že současný stadion půjde k zemi.“
Strašlivá představa!
Tohle je přece místo, které dýchá historií. Kdo si zaplatí 35 eur za unikátní vstup do prostor, kam normálně smějí jen fotbaloví vyvolení, dostane nejprve čtvrthodinu na rozkoukání v muzeu, jež ukrývá úžasné poklady.
Trofeje, dresy, dávné i nedávné fotbalové relikvie a plno příběhů, které za tak kratičkou chvíli není možné poznat. Ve vitríně věnované italským úspěchům návštěvníka ze srdce Evropy zaujme například dochovaná titulní strana deníku La Gazzetta dello Sport po finále mistrovství světa 1934 v Římě.
Italia - Cecoslovacchia 2:1.
Gli azzuri conquistano alla presenza di Mussolini il Campionato del Mondo.
„Před zraky Mussoliniho jsme vyhráli mistrovství světa!“
Tenkrát u toho byl i jistý Giuseppe Meazza, milánský rodák a legenda obou místních klubů, které po něm společný stadion v březnu 1980 oficiálně pojmenovali. „Ale stejně mu všichni říkáme jednoduše San Siro,“ pokrčí rameny průvodce, který promptně přechází z italštiny do angličtiny a zase zpátky. A u pamětní desky legendárního Meazzy popisuje hostům, co všechno tenhle fotbalový elegán s napomádovanými vlasy uměl a dokázal.
Pak už úzkou chodbou, které se říká mixzóna a novináři v ní pořizují rozhovory s hráči, projdete až ke kabinám. I když tu ještě před pár hodinami byl doma AC Milán, teď tomu nic nenasvědčuje. Z obřích obrazů na stěnách už shlížejí hráči Interu a nad dveřmi svítí logo Champions League. To všechno je výsledek usilovné noční šichty.
Brzy budou zakryté také dveře do šatny AC, která je okolo stolu ve tvaru klubového loga situovaná netradičně do písmene L. Kabina Interu, která je hned vedle, působí skromněji: je menší, hráči v ní nemají vlastní polstrované sedačky, ale sedí na společné dlouhé lavici.
Cestou ke hřišti potom v úzké nudli vidí dresy klubových legend, mezi kterými ční jméno Javiera Zanettiho, současného klubového viceprezidenta. Pak už stačí projít dlouhým tunelem, který podle situace září v barvách jednoho či druhého týmu, a vyšplhat devatenáct schodů, abyste se dostali ke hřišti, kde se zrovna teď čile pracuje.
Po nedělním duelu Serie A jeho stav kontroluje asi šest chlapů v monterkách.
Když mlčím, je zle! Inter cepuje kuřák a pán s helmou, co se učil znovu chodit |
Další se pohybují po vysokých tribunách, které skrz průsvitnou střechu osvětluje polední slunce. Uklízí, natahují televizní kabely, upevňují sponzorské polepy, které se vážou k Lize mistrů, a kontrolují, aby na stadionu nezůstalo nic, co by fanouškům Interu v úterý večer při duelu s pražskou Slavií (výkop v 21:00) připomínalo neoblíbeného spolubydlícího.
Během pondělního odpoledne bylo nutné zakrýt ještě budku pro hlasatele v rohu stadionu, z níž před obědem pořád ještě zářilo logo AC Milán.
Mimochodem, taky vás přepadne lítost, když pomyslíte na to, že tenhle skvost v dohledné době pravděpodobně nečeká rekonstrukce, nýbrž demolice? A že se místní lukrativní pozemky dost možná zcela promění?
Italové řeší budoucnost San Sira už několik let. Když tady Slavia před šesti lety hrála Ligu mistrů s Interem naposledy, bylo v plánu otevřít nový domov pro oba milánské kluby začátkem sezony 2022/23.
Nejen covidová pandemie smělý výhled přiškrtila.
A stadion, který v sobě má možná i díky nepřehlédnutelným sloupům, které z dálky vypadají jako gigantické závity šroubů, těžko uchopitelnou magii, dál přežívá. Je jasné, že v mnohém už nevyhovuje. I Mattia to ví, když musí dokola v kabinách odpovídat na otázky překvapených návštěvníků: „A nejsou tyhle prostory pro tak velké kluby trochu malé?“
Jsou.
A v porovnání s moderními arénami, jež rostou po celém světě, pomalu ale jistě přestávají stačit.
„V roce 2032 budou Itálie s Tureckem společně hostit fotbalové Euro a od UEFA víme, že pokud zůstane San Siro v současném stavu, nebude se o něm coby o pořadatelském stadionu vůbec uvažovat,“ řekl před pár dny milánský starosta Giuseppe Sala.
I to je motivace pro výstavbu, která se blíží.
Zrovna minulý týden AC i Inter společně oznámily dohodu s architektonickými studii Foster+Partners a Manica, které se podílely například na realizaci nového Wembley v Londýně nebo na podobě obřího stadionu Lusail v katarském Dauhá.
Na první náčrty fanoušci zatím čekají.
Stejně tak na to, co bude s legendárním San Sirem.
