Třicetiletý obránce se stal teprve třetím českým vítězem nejprestižnější klubové soutěže světa. Vladimír Šmicer s Milanem Barošem z Liverpoolu se radovali před dvěma lety po finále, které mělo stejné obsazení.
Oba pak po triumfu z anglického klubu odešli, Jankulovski ve stejné době do AC Milán přišel. A ve středu také vyhrál.
"Je to nádherné, jsem strašně šťastný. Tohle se nestává každý den, nedokážu ani popsat, jak se cítím. Jsem rád, že jsem tady mohl být. Byla to šťastná noc," prohlásil Jankulovski.
Zakřičel jste si při oslavách něco česky? Myslím jako Šmicer s Barošem, kteří řvali: Češi, máme to!
Oni byli dva, já spíš křičel italsky. Ale česky si ještě zakřičím doma.
Do Atén za vámi přiletěla spousta příbuzných. Věděl jste, kde na stadionu sedí?
Jo, věděl. Byli tady roztroušeni po všech místech a jsem moc rád, že tady byli, protože si ten můj úspěch zasloužili vidět na vlastní oči. Myslím si, že jsem jim dal ten nejhezčí dárek.
Pro otce jste dokonce musel poslat soukromé letadlo, že?
Měl hodně problémů se sem dostat, ale nakonec tady byli všichni. Teď se bude slavit.
Jak to po zápase vypadalo v kabině?
Bylo tam šampaňské, zpívalo se. Tak to má být, protože vyhrát Ligu mistrů se nestává každý den. Tenhle rok jsme měli strašně těžký. Sezona byla zvláštní, odečetli nám body, bylo tam hodně negativních věcí, ale nakonec jsme to zvládli.
Hodně jste slavil s majitelem klubu Silviem Berlusconim. Máte k sobě blízko?
Ne, ne, tam to bylo emotivní. Kdo byl na hřišti, tak slavil. Byl tam i on, slavili jsme všichni. Že jsem tam s ním byl zrovna já, to bylo náhoda. Pravda je, že tohle se nezapomíná. Je to můj největší sportovní úspěch.
Je to pro vás důležité i z toho důvodu, že jste teprve třetím Čechem, který trofej vyhrál?
Beru to hlavně jako úspěch můj a AC Milán. Že jsem teprve třetím Čechem, tak to je taky důležitý. Ale hlavní je, že jsem to vůbec dokázal, nebylo to totiž vůbec jednoduché.
Berete to jako svou osobní pohádku? Do Milána jste přestupoval za velkými cíli, ale první sezonu jste byl jen náhradník, který téměř nehrál. Teď se to krásně otočilo.
Pravda, první rok byl strašně těžký, ale tuhle sezonu jsem dokázal nejen sobě, ale i hodně lidem, že na to mám. Někteří mi nevěřili, že můžu v AC Milán vůbec hrát. Na druhou stranu nemám zapotřebí nic nikomu dokazovat.
Nemrzely vás ty pochyby, jestli jste ten správný fotbalista pro AC Milán?
Já pořád věřil. Pochyby spíš vycházely od někoho jiného, ale to k tomu patří.
Před sezonou jste měl nabídky k odchodu. Je asi zbytečné se ptát, jestli jste rád, že jste zůstal...
Samozřejmě jsem rád. Nějaké nabídky jsem měl, to nepopírám. Ale chtěl jsem zůstat já, trenér i vedení. A vidíte, tenhle rok byl fantastický.
Když jste přemýšlel, jestli zůstat, nebo odejít, co pro vás v loňském rozhodování bylo nejdůležitější?
Chtěl jsem dokázat, že na to mám. A navíc jsem cítil, že u vedení i u trenéra mám důvěru.
Souhlasíte, že Ancelotti vám definitivně našel místo na levé straně obrany? I reprezentační trenér Brückner o vás mluví jako o skvělém levém obránci a jen průměrném levém záložníkovi, kterého jste hrál předtím v Udine.
Souhlas. V obraně hraju dlouho v národním mužstvu a tenhle rok jsem to potvrdil i tady v Miláně. Slova trenéra Brücknera se potvrdily.
Ale ve finále proti Liverpoolu jste vy i celá milánská obrana začali dost nešťastně. Až postupem času jste se zlepšovali.
Liverpool odehrál dobrý zápas, první poločas byli lepší, ale nám pak pomohl gól z trestňáku. Dá se říct, že byl náhodný. A pak už jsme věřili, že to zvládneme.
Dali jste ho těsně před poločasem. Co vám o přestávce říkal trenér Ancelotti?
Ať jsme v klidu. Věděli jsme, že máme gól náskok a Liverpool to může otevřít, což se nakonec stalo, a dali jsme druhý gól.
Deset minut před koncem vás trenér vystřídal a Liverpool v závěru snížil. Řekněte upřímně: nebleskla vám hlavou vzpomínka na rok 2005, kdy Liverpool dotáhl dokonce třígólovou ztrátu?
Samozřejmě, ty vzpomínky jsou pořád živé, i když jsem tady ještě nebyl. Ten jejich gól byl nepříjemný, ještě nějaká ta minutka do konce zbývala. Ale naštěstí jsme to tentokrát zvládli.
Byl pro vás ve finále jiný moment, kdy vám zatrnulo?
Asi ta jedna akce, kdy mi odskočil míč a Gerrard to dával do sóla Pennantovi. Ale Dida naštěstí jeho střelu chytil. To bylo důležité, protože to bylo za stavu nula nula.
Proti Pennantovi se vám asi nehrálo lehce. Je hodně rychlý, navíc má formu.
Určitě. Tím, že hrajeme hodně dopředu, se bránil těžko.
