Odveta nakonec přinesla výbornou podívanou ve skvělé kulise, v níž byl dlouho hrdinou Daniel Kaplan. Už v 15. minutě utkání se totiž neohroženě vrhl do centru Džubary a hlavou poslal míč do moskevské branky.
Zápas tímto výsledkem skončil i po prodloužení. Penaltový rozstřel však poslal do jarního čtvrtfinále soupeře.
„Měli jsme zaděláno na úspěch, bohužel to ale nakonec nevyšlo,“ vzpomíná jediný střelec jednoho z nejslavnějších zápasů hradecké fotbalové historie.
Zápas v Moskvě jste výsledkově zvládli slušně, ač pro vás nebyl jednoduchý.
Určitě ne, vidím to i po těch pětadvaceti letech. Byla strašná zima, pršelo, horší to bylo i proto, že se hrálo večer. Když jsem šel na hřiště na druhou půlku, tak jsem drkotal zubama, jaká mi byla zima. Dynamo nás skoro celý zápas mlelo, my jsme toho moc neměli, hodně nás podržel Standa Vahala v brance, který Rusy několikrát vychytal.
Hradec Králové v PVP před 25 letyPředkolo - 10. a 24. srpna 1995 ● Hradec - Vaduz 9:1 (5:1). 1. kolo - 14. a 28. září 1995 ● FC Kodaň - Hradec 2:2 (1:2). 2. kolo - 19. října a 2. listopadu 1995 Hradec: Vahala - Urban - Rehák (75. Vrábel), Urbánek - Džubara, Hynek, Černý, Ptáček (77. Drozd), Šmarda - Mašek, Kaplan (63. Holub). Hradec - Dynamo Moskva 1:0 (1:0), pen. 1:3. Hradec: Vahala - Urban - Rehák, Urbánek - Džubara, Hynek, Ulich, Černý, Drozd - Kaplan (73. Zoubek, 117. Ptáček), Holub. |
Vaši spoluhráči vzpomínají i na zvláštní prostředí v Moskvě, v němž se zápas hrál. Co vy?
Bylo to opravdu jiné, než na co jsme byli zvyklí tady. Krátce před zápasem do hlediště napochodovali jako diváci vojáci, posadili se, sundali čepice a koukali do jednoho místa. To se vybavuje i po letech.
V Moskvě se hrálo 19. října, odveta v Hradci Králové 2. listopadu. S jakou taktikou jste do zápasu šli?
Abych pravdu řekl, už si moc nepamatuju, jak nás trenér Zajíc na zápas připravoval. Bylo ale jasné, že hlavně nechceme dostat gól, protože dát Dynamu tři, to by bylo hodně těžké.
Nakonec z toho byl z vaší strany hodně vydařený zápas s řadou šancí, které vás mohly posunout do čtvrtfinále.
To je pravda, ale od začátku to tak nebylo. Dynamo hrozilo, brzy jsme sice dali gól, ale soupeř byl i dál nebezpečný. Podle mě průběh zápasu v náš prospěch překlopilo to, že pět minut před přestávkou Vahala chytil pokutový kop. Ve druhém poločase jsme pak měli hodně šancí, Holub nastřelil břevno, Drozdovu střelu někdo z Rusů vykopával z brankové čáry. Bohužel se ale druhý gól nepodařilo dát.
Ten jediný jste už ve 14. minutě hlavou po centru Džubary vstřelil vy. Přitom hlavou jste moc gólů nedával.
To je pravda, ale zase tak špatný hlavičkář jsem nebyl, myslím si, že jsem měl i dobrý odhad.
A v té gólové situaci jste ho potvrdil.
Míč letěl z pravé strany, vlastně jsem do toho skočil. Tenkrát jsem se nebál, dnes už bych to asi neudělal a neskočil tam. (smích)
Druhý gól jste nedali možná i proto, že vám chyběli dva stabilní útočníci.
Chyběli Petr Samec a Dan Mašek, navíc nemohl hrát kvůli kartám ani Michal Šmarda. Možné to je, ale byla to šance pro ostatní a nebyli jsme od toho daleko.
Nerozhodlo ani prodloužení. Pak přišly penalty, kterými jste si do PVP v Českém poháru hodně pomohli. Proč to nevyšlo proti Dynamu?
Je to vždycky loterie a trochu o štěstí, které jsme tentokrát neměli. Kvůli zranění ruky nám chyběl brankář Poštulka, což byl náš takový penaltový mág. Měli jsme jsme jisté exekutory, jenomže tentokrát se to trochu spiklo proti nám, navíc chyběl třeba Michal Šmarda, který je kopal hodně jistě.
Jak jste se domlouvali, kdo půjde kopat?
Kdo se nebál. Pro kluky, kteří penalty nekopali tak často, to nebylo jednoduché. Sám jsem to poznal.
Ale v tomhle zápase nikoliv, protože vás ve druhém poločase vystřídal David Zoubek a kopat jste tedy nemohl.
To je pravda, ale užil jsem si to v květnu ve finále s Viktorkou, kdy jsem šel na tu nakonec rozhodující. Ani jsem neviděl branku...
Daniel Kaplan (uprostřed) hlavou posílá míč do branky Dynama Moskva. Hradec Králové v odvetě 2. kola Poháru vítězů poháru tímto gólem Dynamo 1:0 porazil.
Hodně jste litovali, že to s Dynamem nevyšlo?
Určitě jsme pak sledovali los a říkali jsme si, že jsme mohli jet na Rapid do Vídně, že by to byla paráda, k tomu bychom v poháru vydrželi do jara. Navíc Rapid se pak dostal až do finále. I tak je ale dnes skoro neuvěřitelné, že jsme do národního koeficientu pro evropské poháry přinesli víc bodů než Sparta i Slavia.
I přes vyřazení to musela být krásná cesta, jak na ni vzpomínáte?
Jen v dobrém. Hradec měl tehdy výborné mužstvo, což se projevilo i v tom, že se řada hráčů dostala do elitních klubů. Ivo Ulich, Michal Šmarda, Richard Jukl, který odešel po vítězství v poháru, nebyla to náhoda. Navíc k tomu hodně pomáhal Pavel Černý. Měl za sebou Spartu a Japonsko, pak se vrátil do Hradce. Na nic si nehrál, super kluk, nás tam bylo hodně dvacetiletých, hodně nám to pomáhalo.
Hráči i fanoušci vzpomínají na výbornou atmosféru, která provázela i utkání s Dynamem. Velký zážitek?
Určitě byl, já jsem si ji víc uvědomil, až když jsem vystřídal a byl blíž k divákům, na hřišti to tak znát nebylo, přece jen hlediště je v Hradci hodně daleko. Atmosféra byla parádní, musím ale říct, že v té době to nebylo výjimkou. Přišel jsem do Hradce v průběhu podzimu, kdy se hrálo v Třebechovicích. Na jaro jsme se vrátili do Hradce a snad hned první zápas, který jsme tam hráli, byl se Slavií. Tehdy o něj byl obrovský zájem, došly vstupenky a diváci vzali stadion útokem. Když jsem to hlediště pak viděl, říkal jsem si, že v tom snad ani nemůžu hrát. Tehdy ale diváci opravdu chodili. Když jsme dvakrát vyhráli, na další utkání klidně přišlo přes deset tisíc lidí, opravdu příjemná doba.
A v čem s odstupem času vidíte příčinu toho, že jste prožívali tak úspěšné časy?
O kvalitě hráčů jsem mluvil, velkou roli v tom ale hrála parta. Nebyl problém jít kompletně posedět a tam si všechno vyříkat, na hřišti to pak bylo vidět.
Slavná cesta PVP skončila penaltamiZačalo to nenápadně, ale málem z toho byl postup, který by se ještě výrazněji zapsal do klubové historie. Přesně 35 let poté, co fotbalový Hradec, tehdy mistr republiky, prošel v Poháru mistrů evropských zemí do čtvrtfinále, kde se poměřil se slavnou Barcelonou, Hradečtí v roce 1995 prvenstvím v Poháru ČMFS prošli do Poháru vítězů poháru (PVP). První soupeř, lichtenštejnský Vaduz, dostal v předkole od Hradce už doma pět gólů a na východě Čech dokonce devět. I v prvním zápase 1. kola Hradečtí, tentokrát už překvapivě, dali pět gólů, dánského favorita FC Kodaň porazili doma 5:0 a najednou před sebou měli nečekanou šanci - postup do evropského jara. Los mu do cesty do třetice postavil moskevské Dynamo, vítěz se mohl těšit na postup mezi osm nejlepších týmů soutěže. V Moskvě domácí dominovali a vyhráli 1:0, v odvetě ale Hradec i bez tří tehdejších opor - Samce, Maška a Šmardy - sahal po postupu. Vyhrál také 1:0, když rozhodl už ve 14. minutě Daniel Kaplan. O postupujícím tak až po prodloužení musel rozhodnout penaltový rozstřel, v němž brankář Dynama Smetanin čaroval. Postupně chytil pokusy Drozda, Černého a Džubary, zatímco brankáři Hradce se to povedlo jen při střele Těrjochina. Smolný konec se tedy lišil od skutečnosti, že do PVP Hradci výrazně přispěly právě penaltové rozstřely. V Poháru ČMFS v předcházející sezoně totiž Hradci pomohly k postupu hned třikrát - v 1. kole v Uherském Hradišti, v semifinále v Drnovicích a ve finále s Viktorií Žižkov. Čtvrtý pokus už nevyšel... |
