Počkal, než k němu doběhli spoluhráči, od kterých přijal gratulace. Ale ani na chvíli mu z tváře nezmizel dokonalý pokerface.
Besiktas – Hradec Králové 1:0.
Stejně jako před týdnem v Malšovické aréně.
Bylo jasné, že po vedoucím gólu exreprezentanta Černého se hostujícím ve žlutých dresech bude v istanbulském pekle hrát těžko. Ale stydět se nemusí, protože i v hučícím a protivně hvízdajícím Vodafone parku čelili gigantovi se ctí.
Besiktas - Hradec 1:0, ofenzivní souboj rozhodl Černý, nejlepší hráč na hřišti |
V pohárech navíc ještě nekončí: po vyřazení z Evropské ligy se propadli do Konferenční ligy, o kterou si zahrají s řeckým Panathinaikosem. Do stejné fáze prošel také Jablonec, který i podruhé porazil lotyšský klub RFS Riga, a příště narazí na Čechům dobře známé Rangers ze Skotska.
Ale zpátky do Istanbulu, kde se fotbalisté Hradce Králové snažili o zázrak: už ve čtyřicáté sekundě ustáli první obří šanci a postupně se začali osmělovat.
Z půlky hřiště pelášil na brankáře Nübela útočník Van Buren, jen do rukavic známého švýcarského gólmana pálil Slončík a ještě předtím se v nadějné šanci octl po rohovém kopu stoper Čihák. Ve druhém poločase zase měli šance Uhrinčať i Vlkanova, jenže větší klid a rozhodnost před bránou soupeře Hradeckým zoufale scházela.
Zavolal známý od babičky. A Van Buren zamířil do Česka. Forma? Cítím se free, říká |
I proto za 180 minut nevstřelili gól, byť hlavy rozhodně nevěší.
Zažívají mimořádné léto.
Už předchozí dvojzápas s norským Tromsö vnímal celý Hradec Králové jako velkou fotbalovou slavnost, protože do pohárů nakoukl po více než třiceti letech.
Už jen v matných vzpomínkách mají fanoušci zážitky z podzimu 1995, kdy parta trenéra Zajíce v předkole tehdejšího Poháru vítězů pohárů nejprve vycvičila lichtenštejnský Vaduz po výsledcích 5:0 a 9:1 a následně v prvním kole doma nasypala pět gólů i dánské Kodani.
Hradecký útočník Mick van Buren utíká s míčem istanbulské obraně.
Odvetu další fáze s Dynamem Moskva ze starého domácího stadionu přenášela televize Nova, ale protože se nerozhodlo v základní hrací době ani po prodloužení a penaltový rozstřel se kryl začátkem Televizních novin, komentátor Václav Tittelbach přenos zničehonic utnul a vzkázal: „Předávám slovo do Prahy. Ve Sportovních novinách všechno uvidíte.“
Diváci viděli až juchající hlouček fotbalistů Dynama, kteří rozstřel zvládli lépe. A útočník Kaplan, tehdy jediný hradecký střelec, po čtvrtstoletí vzpomínal: „Mrzelo nás, že to nevyšlo. Zvlášť, když jsme pak mohli narazit na Rapid Vídeň, pozdějšího finalistu. Ale i tak jsme do národního koeficientu tehdy přinesli víc bodů než Sparta i Slavia.“
Letos zatím Hradec přispěl díky dvěma výhrám s Tromsö, nicméně naposledy se octl v jiném světě. „Pro mě první podobná zkušenost,“ líčil před výkopem hradecký majitel Ondřej Tomek. A na sociálních sítích nastínil, s kým má vlastně jeho klub čest.
Abdullahi Umar na rozcvičce před zápasem Hradce s Besiktasem.
Moderní čtyřicetitisícová aréna, 144 skyboxů, přes 25 tisíc prodaných permanentek a k tomu například obří příjmy z prodeje merchandisingu, jež šplhají nad 60 milionů eur ročně.
I díky tomu si Besiktas mohl letos v létě dovolit belgického křídelníka Trossarda z Arsenalu a čerstvě také srbského střelce Vlahoviče, který poslední tři roky strávil v Juventusu. V Istanbulu by měl podle informací z tureckých médií brát asi 7,5 milionu eur ročně, v přepočtu na koruny přes 180 milionů.
Tohle je opravdu jiná planeta.
A na další se Hradec vydá už za týden, kdy poprvé nastoupí proti řeckému Panathinaikosu.
Mimochodem, do pohárů už vstoupí také Plzeň, kterou čeká boj o Evropskou ligu. Soupeř? Srbský mistr CZ Bělehrad.
