Ale jen jeden z nich prošel peklem až ke slávě. Roman Procházka. „Ani já sám ty pocity neumím popsat. Hned po závěrečném hvizdu jsem nevěděl, jestli mám plakat, nebo se radovat,“ popisoval 29letý slovenský záložník v útrobách stadionu v Lužnikách.
Věděl, že mohl být psancem, když v závěru prvního poločasu neproměnil penaltu. „To jsem se cítil katastrofálně. Bylo to, jako bych mužstvo podrazil,“ vyprávěl. „Ale kluci mě v kabině podrželi. Vím, že se to stává, ale člověk si stejně uvědomuje, že to byla chyba,“ doplnil rodák z Jaslovských Bohunic.
Na penaltu byl určený s Hrošovským. Chvilku zaváhal, ale pak si vzal míč a... Výsledek znáte.
V nástupu do druhé půle bylo patrné, že to otřáslo jeho sebevědomím. Jenže po jedenácti minutách se vykoupil, když po Kopicově přihrávce zdařilým technickým pokusem na zadní tyč zařídil vyrovnání.
„Trefil jsem to zvláštně. Na zadní tyč jsem to dávat chtěl, ale ani jsem nevěděl, že to je gól. Po střele jsem podklouzl a upadl. Neviděl jsem, jak míč letí. Až když kluci začali slavit, radoval jsem se taky,“ popisoval Procházka už s úsměvem na rtu.
Po jeho brance na 1:1 narostla viktoriánům křídla. A když Hruška vychytal v 71. minutě i šanci Čalova, přišla deset minut poté euforie v plzeňských řadách. Po rozehraném rohu se ve vápně nejlépe zorientoval stoper Hejda a výrazně přiblížil Plzni jaro v pohárové Evropě.
„Člověk sní o tom, že takové zápasy a momenty zažije. Bylo to pro mě strašně emocionální, nezapomenu na to do konce života. Mohl to být nejhorší zápas v kariéře, nakonec může být jeden z nejlepších,“ zasnil se Procházka.
K tomu je třeba, aby viktoriáni v posledním kole 12. prosince uhráli doma s AS Řím alespoň stejně bodů jako CSKA Moskva na Realu Madrid. Pak rozhodne lepší vzájemná bilance (doma 2:2, venku 2:1). „Musíme fandit Realu. A věřit, že uhrajeme my něco doma s Římem. Dáme do toho všechno, bude plný stadion. Máme to ve vlastních rukou,“ prohlásil slovenský fotbalista.
