Čtvrteční souboj Ferencvárose a Viktorie v Evropské lize si ale u televize ujít nenechá, při odvetě příští týden pak bude dokonce působit v roli překladatele. „Oslovil mne Vašek Hanzlík (mluvčí Viktorie, pozn. aut.), jestli bych při domácím utkání nedělal tlumočníka. Jedná se o tiskovku a hlášení střídajících hráčů Ferencvárose, i když těch maďarských tam vlastně moc není,“ říká s úsměvem šestačtyřicetiletý Róth.
V kariéře kopal mimo jiné v Bohemians Praha, Ovčárech, později v Sencu Doubravka nebo Železné Rudě. I dnes se fotbalu stále aktivně věnuje, nastupuje v městské soutěži za Druztovou.
Když Plzni nalosovali Ferencváros, co vám prolétlo hlavou?
Již delší dobu jsem si přál, aby Plzeň dostala maďarský tým. A teď to konečně vyšlo. Asi se zeptáte, komu budu fandit, že? Většinou vždycky přeji Maďarům, v rámci možností sleduji jejich zápasy. Jenže ve Ferencvárosi působí hodně cizinců, domácích hráčů v kádru moc není.
Padesát na padesát, nejsme favorit, míní Koubek. V Maďarsku vsadí na sehranost |
Takže komu tedy?
Když jsem ještě hrál v Maďarsku, přišla nabídka z Ferencvárose. Ale musel jsem odmítnout kvůli svému otci, protože on ten tým nesnášel. Tehdy mi řekl, klidně tam jdi, ale fandit vám nebudu. Jenom tobě. Byl to velký fanoušek jiného budapešťského klubu a hlavního rivala FC Újpest. Táta už není mezi námi, ale já mu slíbil, že Ferencvárosi nikdy fandit nebudu. Takže i teď držím palce Viktorce.
Jaké má Plzeň ve vzájemném souboji šance?
Nebude to lehké, protože Ferencváros hrál dobře ve skupině Evropské ligy a měl stejně bodů jako Plzeň. Jako výhodu vidím, že kluci začínají venku, kde by mohli uhrát remízu. Ale nebude to snadné, v Budapešti je čeká určitě vyprodaný stadion a velice bouřlivá atmosféra. Doma věřím, že Viktorka vyhraje, podle mého názoru má lepší a kvalitnější mužstvo.
Vstup do jarní části ligy se ale Viktorii moc nepovedl. Zaváhala v Olomouci, doma s Libercem rozhodla až krátce před koncem utkání. Může se to nějak projevit ve čtvrtek s Ferencvárosem?
Ty zápasy jsem viděl. Plzeň měla problémy, což je asi dané i únavou, program má náročný. Svoji roli zřejmě sehrála i nekoncentrovanost a v Olomouci citelně chyběl Lukáš Kalvach. Ale je pravda, že v pohárech předvádí kvalitní výkony, tak doufám, že ani teď nezklame.
Ještě před vaším odchodem do Čech jste pikantně právě Ferencvárosi vstřelil hattrick, že?
Ano, to je pěkná vzpomínka. Hrál jsem za klub Lombard Pápa a po poločasu jsme v Budapešti prohrávali 3:0. V kabině byla bouřka a majitel nám vytýkal, že děláme klubu ostudu. Ve druhé půli se mi povedlo vstřelit tři branky a nakonec jsme brali bod za remízu 3:3. Otec byl moc spokojený, čtrnáct dní pak slavil v hospodě. (smích)
Ferenc Róth (vlevo) v Železné Rudě s předsedou klubu Jaroslavem Pikalem
Pak už došlo k přestupu do Slovácka?
Odehrál jsem ještě jeden zápas a dostal nabídku jít na zkoušku do Slovácka, kde trénoval Ladislav Molnár. Nastoupil jsem do přátelského utkání společně s naturalizovaným Maďarem Sowunmim. Po něm si nás trenér zavolal a dostali jsme smlouvu. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že tady zůstanu natrvalo.
Jak těžké byly začátky vzhledem k jazykové bariéře?
Neuměl jsem ani slovo česky, jediné, čemu spoluhráči rozuměli, bylo paprika nebo klobása. (úsměv) Když mě zpočátku kluci lákali na kafe, byl jsem raději doma, protože bych tam jen seděl a neměl si s nimi co říct. Pak jsem si pořídil slovník a začal se pomalu učit. Byla tam super parta a hlavně kluci jako Petržela, Rajnoch, Švejnoha nebo Šuškavčevič mi pomáhali se základy češtiny.
Ze Slovácka jste pak zamířil do Plzně. Jak se to seběhlo?
Po Molnárovi nastoupil na lavičku Slovácka Standa Levý, který se později stal trenérem Plzně a vlastně mě přetáhl. Sice jsem to měl do rodného Székesfehérváru, kam jsem ještě tehdy pravidelně jezdil, dál, ale fotbalově jsem si určitě pomohl.
Ukázalo se, že vám české prostředí svědčí?
Tady mi přišel fotbal intenzivnější než v Maďarsku a vlastně jsem pak ani nijak nepřemýšlel, že se tam vrátím. Jediné, co mi chybělo, byl můj syn z prvního manželství, který byl tehdy ještě malý. No, ale později jsem potkal Aničku a zůstal už tady napořád.
Jde syn ve vašich šlépějích?
Kdepak, je kuchař. V Maďarsku má podnik, kde vyrábí hamburgery a jiné dobroty.
Jak často dnes jezdíte do Maďarska?
Snažím se tam jezdit alespoň dvakrát za rok. Když jedu sám, trvá cesta pět a půl hodiny, ale s holkama se to díky nákupům a kafíčku prodlouží. (úsměv) Tady nás pro změnu navštěvují syn i moje máma, která je už v důchodu. Přijede autobusem do Prahy a já ji tam vyzvednu.
Dělá vám ještě dnes něco v češtině problém?
Tak je jasné, že nikdy nebudu perfektně mluvit česky. Nejvíc se mi plete mužský a ženský rod, moje holky si ze mne často dělají legraci. Ale snažím se. Hlavně ve své práci potřebuji, aby mně ostatní dobře rozuměli.
Máte už české občanství?
Zatím ne, ale mám to v plánu. Slíbil jsem manželce, že o něj zažádám. Ovšem nebude to žádná sranda, je třeba absolvovat poměrně náročné testy skládající se z pohovoru, gramatiky i historie. Obávám se hlavně historie, musím se připravit. Snad to zvládnu.
Kolik žádostí o lístky, ať už do Budapešti, nebo na odvetu v Plzni, jste od známých dostal?
No, celkem dost. Lidi se ptali na zápas v Budapešti, jestli by jim tam někdo nekoupil lístky. Jenže to není tak jednoduché, vstupenky se prodávají po předložení dokladu. Ten samý případ platí pro odvetu, kdy po mně zase fanoušci Ferencvárose chtěli sehnat lístky do Plzně...
