I slovinského funkcionáře to zaskočilo a dlouze diskutoval s kolegy, kde že se stala chyba. Mohl za to fakt, že si pro medaili došli i hráči, kteří nebyli na soupisce. Jedním z nich byl i český brankář Antonín Kinský.
Na tiskové konferenci už ale Son zlatý kov hrdě ukazoval novinářům.
To však nutně neznamená, že má Kinský smůlu. UEFA totiž pro klub připravila 30 medailí pro předání přímo na hřišti, ale dalších 20 mu ještě doručí, aby je rozdal dalším hráčům a realizačnímu týmu.
Buďte si ale jistí, že kdyby na Sona medaile opravdu nezbyla, zrovna on by se svou povahou dost možná vůbec neprotestoval. Mnohem důležitější pro něj je, že jako kapitán dovedl klub k první trofeji po 17 letech.
„Cítím se skvěle. Tohle jsem si vysnil a dnes to vyšlo. Sny se asi opravdu plní, jsem nejšťastnější muž na světě,“ zářil jihokorejský útočník.
Dokázal to, co se nepovedlo Lukovi Modričovi, Garethu Baleovi, Harrymu Kaneovi a jiným hvězdám v uplynulých takřka dvaceti letech. „Řekněme, že jsem legenda, alespoň pro dnešek,“ smál se. „Sedmnáct let se to nikomu nepovedlo. Ale tentokrát jsme měli skvělou partu a vyšlo to.“
„Pro klub je to úžasné, už bylo na čase,“ usmál se právě Bale, jenž zápas hodnotil jako expert televizní stanice TNT Sports.
Je navíc symbolické, že v sezoně, kdy se po dlouhé době dočkal trofeje Tottenham, slavil poprvé v kariéře i Harry Kane, který ovládl s Bayernem Mnichov bundesligu.
Finále s Manchesterem United nicméně podtrhlo trápení obou mužstev, která se topí ve spodních patrech tabulky anglické ligy. Je vlastně příhodné, že rozhodl vlastní gól, jenž si v závěru první půle vstřelil po smolném odrazu obránce Shaw.
M. United - Tottenham 0:1. Titul v Evropské lize po 41 letech. Finále rozhodl Johnson |
Výsledek 1:0 vydržel až do závěrečného hvizdu i díky famóznímu obrannému zákroku stopera Van de Vena, jenž s vypětím všech sil vykopl Höjlundovu hlavičku do odkryté brány poté, co Vicario nedůrazně boxoval. Své zaváhání italský brankář napravil v závěru, kdy zlikvidoval hlavičku smolaře Shawa.
To byly jedny z mála povedených momentů jinak nepříliš záživného finále.
Mimochodem, Tottenham si v něm připsal pouhé tři střely na bránu, 115 úspěšných přihrávek a měl 27,7 % držení balonu – ve všech statistikách je podle dat společnosti Opta zdaleka nejhorším vítězem evropského finále za posledních patnáct let.
„Naše sezona nebyla vůbec dobrá, ale přísahám, že to je nám všem teď úplně jedno. O tomhle je fotbal, hodně to pro nás znamená,“ rozplýval se Johnson, jenž je stále vedený jako autor jediné branky.
„Od chvíle, co jsem tady, ze všech stran slyším, že je Tottenham klub, který to nikdy nedotáhne až do konce. Teď jsme to ale dotáhli,“ přidal hrdě.
„Věděl jsem, že je pro tenhle klub těžké zlomit jakousi kletbu a konečně vyhrát. Cítil jsem z hráčů nervozitu, protože už v téhle situaci byli. Kdybychom skončili třetí v lize, nic se nezmění. Bylo nutné získat trofej,“ pronesl kouč Ange Postecoglou.
„A tím se zapsal do historie klubu jako legenda,“ uznal Bale.
Přitom se dlouho zdálo, že bude devětapadesátiletý charismatický Australan pro smích za svá slova na začátku sezony.
Vzpomínáte si?
„Ve svých druhých sezonách většinou vyhrávám trofeje,“ pronesl, načež své tvrzení po několika týdnech a neúspěšných výsledcích ještě upravil: „Ve své druhé sezoně vždycky něco vyhraju.“
Vyšlo mu to s australskými týmy South Melbourne a Brisbane, reprezentačním výběrem Austrálie, japonskými Jokohama Marinos, skotským Celtikem a teď i s Tottenhamem, což byla dost možná nejnáročnější mise.
„Ve své kariéře jsem vždycky vítězil. Kámo, já jsem prostě vítěz,“ řekl svým typickým familiérním hlasem reportérovi na hrací ploše.
Konec čekáníTottenham není jediným klubem, jenž letos ukončil dlouhé čekání na trofej. Newcastle – Ligový pohár, trofej po 70 letech. |
„A jak to oslavím? Momentálně jenom vím, že se vrátím no hotel, otevřu láhev skotské whisky, dám si pár panáků a připravím se na velkou páteční párty.“
Úspěšné finále ale nedokáže zcela zakrýt jinak nevydařenou sezonu.
Vždyť v domácí soutěži je Tottenham až sedmnáctý a nelze to obhájit tvrzením, že vše obětoval Evropské lize – do spodních pater tabulky se propadl už dávno před startem vyřazovací fáze.
A tak se nadále spekuluje, zda Postecoglou po sezoně neskončí, což by možná bylo poněkud paradoxní.
„Pořád budujeme tým, máme tu spoustu mladých hráčů. Na nic jiného nemyslím. Ale já jsem jenom trenér, takže některá rozhodnutí nejsou na mě. Teď mě nicméně zajímá jenom tahle medaile, žádnou schůzku s vedením domluvenou nemám a nikdo mi nic neřekl,“ zdůraznil.
„Ale myslím, že moje práce tady ještě neskončila,“ uzavřel Postecoglou.