Necelé tři měsíce po předčasném odchodu z druholigové Zbrojovky Brno, v pětatřiceti letech, vzal brankářský veterán ve čtvrtek večer své oblíbené rukavice s osobním nápisem DUŠAN#1 na lavičku slavného londýnského stadionu Stamford Bridge, aby sledoval odvetu 1. kola play off Evropské ligy mezi „svým“ Malmö a domácí Chelsea.
Přestože Angličané vyhráli 3:0 a po vítězství 2:1 ve Švédsku Melichárkův tým s přehledem vyřadili, odnesl si český účastník vyprodaného mače zážitek, který ještě v pátek odpoledne nemohl dostat z hlavy.
„Strašně moc si toho vážím,“ vyznal se. Cestu na Chelsea zařadil hned za zápas na hřišti Glasgow Rangers, kde tehdy v brance Malmö osobně stál a vychytal senzační výhru 1:0 v kvalifikaci o Ligu mistrů.
Na Chelsea z podhledu
Lavičky pro trenéry a náhradníky jsou na Stamford Bridge lehce pod úrovní trávníku, takže výhled z nich na trávník není bůhvíjaký. „Není to ideální pro ty, kdo na té lavičce sedí. Ale i tak má člověk ze zápasu dost,“ poznal Melichárek.
Na stadionu Chelsea byl poprvé v životě. Od středečního příjezdu do areálu až po čtvrteční noční odjezd cítil výjimečnost okamžiku. „Už ten pocit, když tam člověk vejde,“ vydechne Melichárek blaženě. „Je to starší stadion, jako všechny v tomto stylu v Londýně. Dýchne na vás ta atmosféra. Vejdete dovnitř, kde jste to dosud vídal jen v televizi. Velký stadion, příjemné prostředí, všechno blízko hřišti, žádné ploty. Naprostá bomba.“
Poněkud lacině se dá říct, že Melichárek vstoupil na Stamford Bridge jen pár dní poté, co jeho nedávní spoluhráči ze Zbrojovky, která ho po podzimu odložila, cestovali na zápas do Skalice.
Snad jen trávník, na kterém se ve čtvrtek hrálo, měla mužstva v Evropské lize horší než Brno v přípravě. „Stejně jako my v Malmö mají i na Chelsea hybridní trávník, což je kombinace přírodní a umělé trávy. U nás je nový, takže je suprový. Chová se jako přírodní. V Londýně byl trochu zničený. Odehraje se na něm tolik zápasů, že se tomu nelze divit,“ vylíčil Melichárek.
Pro gólmana, který ve Švédsku našel druhý domov, je přestup z druhé české ligy do evropského poháru příznačný. „Druhý paradox v mé kariéře. Kdysi jsem se do Mjällby dostal ve 22 letech ze střechy. Dělal jsem tesaře a hrál jsem ve Veselí nad Moravou, na půl roku jsem zamířil do béčka Slovácka a z toho rovnou do Švédska,“ zavzpomínal Melichárek na dobu, kdy jeho život nabral severský směr.
V Malmö pak chytal mezi lety 2008 a 2012 a zanechal tam takovou stopu, že když skončil v Brně, za dva dny mu odtud zavolali.
Slovácko hraje, Švédsko čeká
Oba zápasy Evropské ligy Melichárek „odseděl“ za Johanem Dahlinem, jedničkou Malmö. Pro veterána zvyklého chytat to není to pravé, co hledá. Ale Melichárek věděl, do čeho jde.
„Nebudu říkat, že jsem s tím spokojený, ale... měl jsem ještě jednu nabídku, kde bych to v tomto ohledu měl snadnější, vybral jsem si ale Malmö. Roli hrály i finance. Nemůžu si stěžovat, je tady kvalitní gólman, o pět roků mladší než já. Když přijdou na náš trénink mladí kluci, je nás na jednu branku i pět. Konkurence, jak by to u špičkových klubů mělo být, je velká,“ uvědomuje si český vyslanec ve švédské soutěži.
Melichárek v dresu Malmö
|
Zvykat si musel na víc zvláštností. Například liga ve Švédsku startuje až v dubnu. „Trochu zvláštní to je. Koukám v televizi na kluky ze Slovácka, jak hrají mistráky, za týden začíná Zbrojovka. Tady (ve Švédsku) se po přátelácích hraje Švédský pohár, kolikrát v halách, na umělé trávě. Je to jiné,“ glosuje Melichárek. Pro něho byl návrat do Malmö ještě o to složitější, že na začátku února na soustředění ve španělské Marbelle se zranil. „Při jednom ze zákroků jsem si přisedl koleno, a protože jsem trochu blbý, tak jsem neodešel z hřiště, ale trénink jsem dokončil. Druhý den jsem se na nohu nepostavil, koleno oteklo. Musela následovat pauza.“
I proto si Melichárek váží také toho, že mohl atmosféru na Stamford Bridge okusit aspoň z lavičky. Jakmile ho koleno přestalo zlobit, přišel od trenérů signál: Nachystej se, budeš v kádru.
Po Evropě vlastním letadlem
Ceny vstupenek, nižší na Evropskou ligu než na Premier League, vypovídají o zájmu fanoušků Chelsea hodně. Na Malmö přesto bylo nabito.
„Oni už vypadli z tolika soutěží, a vlastně i z boje o titul, že stadion byl vyprodaný. Překvapený jsem ale byl z našich fanoušků. Přiletělo jich tři tisíce a jeli bomby. Už po prvním zápase u nás trenér Chelsea prohlásil, že taková atmosféra na stadionu se vidí málokde. V obou zápasech se o ni starali především lidi od nás,“ cení si Melichárek.
Celý pátek se v něm tedy mísily nadšení a únava. Z Londýna letadlo s fotbalisty Malmö dorazilo až v pátek v šest hodin ráno, do odpoledne se hráči z cesty vzpamatovávali.
„Dost hrůza. Měli jsme vyletět v jednu hodinu v noci z Lutonu a odlepili jsme se až někdy v půl třetí,“ oklepe se brankář nespokojeně.
Ale zase: z odlehlého Lutonu musela výprava švédského klubu cestovat proto, že pro mužstvo bylo nachystáno vlastní letadlo. To se sice nevešlo na některé z hlavních londýnských letišť, ale leccos to o zajištění Malmö FF vypovídá.
„Letadlo je to normální, nemáme uvnitř jenom první třídu. Ale na místech pro tři sedačky sedíme ve dvou. Člověk tam má víc místa na natáhnutí, je to pohodlnější,“ popisuje rodák z Vyškova.
Bezmála dva měsíce byl ve Švédsku sám, ale brzo mu přijede přítelkyně se synem. Pak už mu v Malmö nebude chybět vůbec nic.
