Nejdřív senzačně vyřadil ve třetím předkole Legii Varšava. A v úvodním zápase posledního, čtvrtého předkola ve čtvrtek doma zaskočil v pohárech ostřílenou rumunskou Kluž – po vítězství 2:0 chybí k postupu jen krůček.
„Může to vypadat jako šok, ale mě to tak nepřekvapuje,“ tvrdí Andrej Kerič, kdysi nejlepší střelec české ligy v dresu Liberce, který v Dudelange před třemi lety působil. „Já tam přišel v roce 2014 a už sezonu předtím vyřadili Salcburk. Teď jen ukazují, že to nebyla náhoda. Ale je fakt, že když porovnáte jejich finanční možnosti s těmi v Legii nebo v Kluži, připomíná to zázrak.“
A to je ještě třeba připomenout, že domácí hráči nebo ti, kteří žijí kousek od hranic v Belgii či Francii, vedle fotbalové kariéry chodí do práce. Cizinci, včetně bývalého srbského reprezentačního stopera Biševace, si vydělají slušné peníze a fungují jako profesionálové, místní mají výrazně odlišný režim.
Měsíčně si přijdou zhruba na tři tisíce eur, což v zemi, kde se průměrný měsíční plat pohybuje v přepočtu kolem 120 tisíc korun, na pohodlný život nestačí.
„Třeba můj bývalý spoluhráč Da Mota, lucemburský reprezentant, pracoval v bance. A brankář Joubert, který je v Dudelange ještě teď, dělá přímo pro majitele klubu,“ dává příklady Kerič. „Ale myslím, že se moc nenadře. Když to řeknu v nadsázce, tak mu jen odemyká nebo zamyká dveře.“
Šéf klubu Flavio Becca, to je vůbec zajímavá postava. Řadí se mezi nejbohatší persony v celém Beneluxu, vydělal miliardy na obchodu s realitami a patřil mu cyklistický tým Trek-Leopard nebo motocyklová stáj Leopard Racing. Jenže zároveň umí šetřit. Zvlášť peníze, které pouští do fotbalu, si pečlivě hlídá.
„Je to opravdu bohatý frajer, ale se mnou se třeba hádal o 200 eur,“ směje se Kerič. „Měl jsem slíbenou zajímavou smlouvu, a když jsem ji měl podepsat, najednou byl plat třikrát nižší. Musel jsem dost slevit a stejně jsme se pak ještě handrkovali o drobné.“
To však neznamená, že by se Becca o klub nestaral a nesnažil se ho posunout na vyšší úroveň. Vybudoval moderní tréninkový areál: dvě hřiště s přírodní trávou, jedno s umělým povrchem, zázemí pro hráče.
A dokáže přitáhnout i zajímavá jména: kromě Biševace třeba bývalého dortmundského záložníka Krusku s téměř sto starty v bundeslize nebo Bulhara Jordanova, který v juniorských kategoriích reprezentoval Německo.
Hlavní zásluhu na nečekaném evropském tažení má ovšem kouč Dino Toppmöller – syn slavného německého trenéra Klause, který měl před deseti lety blízko na lavičku české reprezentace.
„Překvapilo mě, že už je v Dudelange třetí sezonu. Becca pravidelně měnil trenéry hned po roce,“ upozorňuje Kerič. „Asi je to důkaz, že teď tam všechno fakt funguje.“
Razítko může dát odveta v Kluži. Když ji Dudelange zvládne, užije si historický moment. Třeba ho pak zaznamená i klubový web.
