Víc emocí byste z Carla Ancelottiho nedostali. Jako by ani nebyl Ital!
Kdy jindy už by se přitom trenér Realu Madrid měl rozdivočit, než ve chvíli, kdy jeho tým dvěma góly v rozmezí 84 vteřin v nastaveném čase otočí odvetu semifinále Ligy mistrů s Manchesterem City, možná nejdůležitější zápas sezony?
Dnes bude tvůj den, slyšel Rodrygo a otočil semifinále Ligy mistrů |
Náhradník Rodrygo, jehož kouč poslal do hry až v 68. minutě, dvěma rychlými trefami obrátil skóre na 2:1 a rozjetý střelec Benzema v prodloužení z penalty rozhodl.
Real čeká velké finále!
Hraje se za tři týdny v Paříži a soupeřem bude Liverpool, což Ancelottiho dráždí i těší: „Beru to jako derby, moje srdce patří Evertonu.“
Méně slavný liverpoolský tým se hodí připomenout, aby vám došlo, jaké příběhy dokáže fotbal vykouzlit. Před necelým rokem to totiž vypadalo, že z prošedivělého šedesátníka už kouč pro velké týmy nebude. Celou kariéru si ho vybírali na nejslavnějších adresách, prošel Juventus, AC Milán, Chelsea, Paris Saint-Germain, Real i Bayern Mnichov. Jenže pak neuspěl v Neapoli a plácl si s průměrným Evertonem, což vypadalo na ústup ze slávy.
Real Madrid - Manchester City 3:1, senzační obrat pečetil v prodloužení Benzema |
Už v Bayernu to nebylo ono. Ancelotti sice dokázal získat povinný titul, jenže v Lize mistrů neuspěl a lídři kabiny si stěžovali u vedení, že se málo trénuje. Záložník Robben údajně u šéfů dokonce žaloval: „I můj malý syn ve školním týmu dře víc než my. Něco s tím udělejte!“
Vypadalo to, že kamarádský a férový přístup, na který Ancelotti spoléhal celou kariéru, vyšel z módy. Ovšem jen do chvíle, kdy loni v létě dostal podruhé v životě šanci vést Real. Před osmi lety ho dotáhl k triumfu v Lize mistrů, za kterým se po sérii senzačních obratů žene i teď. A co víc, o víkendu slavil kouč s doutníkem v ruce i španělský titul, čímž vytvořil rekord: jako první trenér v historii se stal mistrem ve všech pěti nejprestižnějších ligách.
Když přičtete parádní hráčskou kariéru, možná vás napadne: Proč se o něm nikdy tolik nemluvilo?
Snad proto, že Ancelotti je povahou kliďas a je mu úplně jedno, jestli jeho jméno křičí z novinových titulků. Když začínal v Juventusu, pustil z hlavy, že ho vlastní fanoušci uvítali transparentem: „Přece nás nemůže trénovat čuník!“
Nedělá opičky, neprovokuje, nepořvává. S hráči mluví jako se sobě rovnými, naslouchá jim, umí i pobavit. To už musí být, aby se dokázal opravdu vytočit, ale stane se – v Paříži třeba v afektu nakopl koš na prádlo a trefil do hlavy rebela Ibrahimovice. Jejich vztahu to zjevně neublížilo, když se Zlatan později vyznal: „Don Carlo je nejlepší trenér, jakého jsem kdy potkal.“
Léta se s ním táhla pověst kouče, kterého se drží štěstí. Sám se snažil přesvědčit, že jen to by nestačilo: „Ve fotbale se nikdy nesmíte zastavit. Nesmíte si myslet, že taktika, se kterou jste vyhráli včera, bude dneska úspěšná znovu.“
Změny dělá výjimečně, zato v pravý čas. Třeba ve čtvrtek, když tým začal vypadat vyčpěle: stáhl veterány ze středu zálohy, vypustil svěží talenty Camavingu s Rodrygem.
A donutil španělský deník Marca k titulkové výzvě: „Bože, sestup na zem a vysvětli to!“