Plzeň a Jablonec jdou senzačně dál, jeden do Evropské a druhý do Konferenční ligy. Jen Hradec končí, ačkoli jeho velkolepá bitva s Panathinaikosem finišovala až v čase 130:26. Chvíli předtím to za stavu 1:2 ještě vypadalo na další veletoč, ale hlavičku brankáře Zadražila vytáhlo mimo řeckou branku rameno bránícího soupeře.
Taková škoda!
V Plzni se mezitím divoce slavilo, protože otočku v odvetě s Crvenou Zvezdou Bělehrad čekal málokdo.
Venku 0:3, doma 5:1!
Bláznivý debut s plzeňskou postupovou tečkou. Cítili jsme krev, hlásí trenér Kováč![]() |
Po prodloužení, které ještě v nastaveném čase regulérní hrací doby vypadalo jen jako zbožné přání. A pak najednou? Moment, který nevymyslíte.
Poslední roh. Obrovitý gólman Wiegele kluše přes celé hřiště do vápna. Balon letí k němu, bývalý slávista Cham ho naivně stáhne k zemi a rozhodčí Makkelie má jasno: penalta!
Když Kabongo proměnil a poslal utkání do prodloužení, dalo se čekat, že Plzeň už jízdu dotáhne. Proti soupeři, který hrál skoro celý druhý poločas v deseti, se rozjela a kouč Radoslav Kováč si vychutnal naprosto famózní premiéru.
„Pomohla nám červená karta, ale věřili jsme už předtím, že to zvládneme,“ líčil po zápase. „Naházeli jsme pak kvůli tomu na hřiště pět útočníků.“
Zatímco kotel fanoušků Kováče vyvolával, pročesával si zlatou hřívu a pozoroval, jak vedle v euforii křepčí polonahý boss Adolf Šádek.
Těch příběhů!
Napadlo by vás, že Viktorii pošle do Evropské ligy obránce Krčík, kterému se zápas v Bělehradě vůbec nepovedl a do hry šel až jako náhradník? Balon hlavou zblízka dotlačil těsně za lajnu šest minut po začátku prodloužení a jeho trefu dlouho zkoumalo video, protože se řešilo, jestli náhodou při centru zprava nestál v ofsajdu.
Nestál! A Plzeň, která ještě půl hodiny před koncem marně dorážela a hrála 1:1, byla najednou v ráji.
Pardon, úplně bychom zapomněli na Jablonec, který přitom doručil možná nejsenzačnější výsledek: po penaltovém rozstřelu vyřadil skotské Rangers a už se třese na Konferenční ligu.
Ne, trenére, půjdu pátý! Věděl jsem, že to rozhodnu, tvrdil penaltový mág Chramosta![]() |
Když pětatřicetiletý šutér Chramosta v páté sérii proměnil rozhodující penaltu, okamžitě ze sebe serval tmavý dres. Na levé ruce mu svítila jen kapitánská páska.
Po porážce 0:1 ve Skotsku vyhrál Jablonec doma 1:0. A na vyprodané (!) Střelnici pak zvládl i nášup.
„Už teď se těším na domácí odvetu,“ culil se kouč Luboš Kozel před týdnem v útrobách skvostného Ibrox Parku, který připomíná spíš historické muzeum než fotbalový stadion. Jako by dopředu tušil, že Jablonec bude doma schopný předvést zázrak. Zázrak nad Nisou!
Vždyť po devadesáti i sto dvaceti minutách měl víc střel i šancí. Byl aktivnější, nebezpečnější, připravenější, hladovější. Do prodloužení ho poslal gruzínský držák Čanturišvili, když si dvěma kličkami pohrál s bránícím Penricem a z úhlu propálil gólmana Pandura. Ten se v prodloužení jen modlil, aby se střela Chramosty došourala mimo tři tyče. A vzápětí se blýskl proti nebezpečné ráně Nováka.
Proto rozhodovaly penalty, které se přitom pro domácí nevyvíjely dobře: když ve třetí sérii selhal Zorvan, Jablonec byl pozadu a trnul. Curtis však vzápětí přestřelil a Hanuš pak vychytal Penrice.
I Hradec, který dotlačil zápas do prodloužení také v nastavení, už se třásl na penalty a věřil, že se po víc než třiceti letech vrátí do Evropy. Jenže musí si ještě minimálně rok počkat, na rozdíl od Jablonce, který konečně udělal díru do Evropy.
Taky vám hned blesklo jméno jeho šíbra Miroslava Pelty? Na VIP tribuně, odkud je náramný výhled na Ještěd, zůstává pravidelným hostem, ačkoli na papíře už s Jabloncem nemá nic společného: svůj většinový podíl prodal před rokem podnikateli Jakubu Střeštíkovi, takže jméno Pelta na webových stránkách klubu svítí už jen u kolonky manažer mládeže, kterým je jeho syn Adam.
Hradecký Čihák nechápe neuznaný gól. Jestli jsem ho nakopl, tak do podrážky, říká![]() |
Bývalý šéf českého fotbalu mezitím dostal pět a půl roku natvrdo za ovlivňování sportovních dotací, nastoupil do vězení, ale po čtyřech dnech ho pustili kvůli možné procesní chybě a Jablonec je dál jeho opečovávaným fotbalovým dítětem.
S koučem Šilhavým kdysi zkusil na severu stvořit obdobu slavných Galácticos, během let možná lehce záviděl sousednímu Liberci, který ve třech různých érách slavil tři tituly, zatímco Jablonec nic.
Dvakrát vyhrál pohár, ale v lize až ke zlatu nikdy nevystoupal. Přesto se ve složitých klimatických podmínkách drží v nejvyšší soutěži nepřetržitě od roku 1994, kdy do ní postoupil ještě pod názvem TJ Sklobižu. Už tehdy u toho byl Pelta: „Spoluhráči do mě hučeli, až mě umluvili: Vem to, Míro, Jablonec tě potřebuje. Byl jsem schopný dělat úlety a harakiri, tak jsem do toho šel.“
Nikdy nelitoval. A ve čtvrtek už vůbec.


























































