Nejvíc jich asi zahodil útočník Peter Babnič. V Dortmundu i na Andrově stadionu dokonce dokázal udělat kličku i brankáři, gól z toho však ani v jednom případě nebyl.
"Nechtěl jsem vymýšlet, ale v poslední minutě mě napadlo jít do kličky," popisoval okamžiky z třinácté minuty domácího zápasu slovenský reprezentant. "Byla to asi blbost, ale i když míč v bráně neskončil, tak jsem se snažil soustředit na další šance."
Ty sice v závěru duelu přišly, zůstaly však nevyužity. "Na to se brzy zapomene, důležitý je postup," mávl rukou spokojený Babnič. Ke svému prvnímu zápasu za olomoucké áčko nastoupil ve 41. minutě teprve osmnáctiletý záložník Kamil Vacek. A byla to hned premiéra jako hrom.
"Ještě pořád mi to nedochází," kroutil hlavou talentovaný mladík. "Vždyť Koller s Rosickým jsou mými obrovskými vzory, a teď jsem si proti nim mohl zahrát."
Cennou trofej v podobě dresu kanonýra Kollera si z hřiště odnášel obránce Martin Hudec. S dortmundským obrem absolvoval řadu tvrdých soubojů. "Člověk ale musí umět rány přijímat i rozdávat," usmíval se olomoucký zadák.
Snad jediný, kdo měl důvod se trochu mračit, byl gólman Sigmy Tomáš Lovásik. Svůj tým sice podržel, kvůli druhé žluté kartě v poháru však vynechá úvodní zápas s Hamburkem. "Bylo to trochu přísné," okomentoval své napomenutí za zdržování hry v závěru utkání.
