Ve středu večer po sobě kazašští fanoušci, kteří cestovali na Kypr k odvetnému utkání s Apoelem Nikósie, nevěřícně koukali. Je to vůbec pravda?
Jejich tým to dokázal, je v nejprestižnější klubové soutěži světa. Díky gólu Džolčijeva z domácího zápasu měl jednogólový náskok a i když na Kypru v pekelném prostředí inkasoval a musel přežít plno dalších šancí, nakonec slavil. Postup mu zajistila trefa Srba Maksimoviče šest minut před koncem.
„Je to obrovské vítězství pro Astanu i pro celý Kazachstán,“ jásal bulharský trenér Stanimir Stoilov, na ježka ostříhaný chlapík, kterého si fanoušci budou navždy pamatovat. „Všichni teď budeme slavit, cítím okolo sebe obrovské nadšení.“
Kdo už také hrál Ligu mistrůOutsideři mezi fotbalovou elitou Widzew Lodž (Polsko, 1996-97): To bylo slávy! V roce 1996 Lodž vyhrála ligu a v Lize mistrů ostudu neudělala. Ve skupině skončila třetí, uhrála čtyři body. Ale teď už klub neexistuje, v létě zkrachoval. Lierse (Belgie, 1997-98): Nepříliš známý klub si užil chvilku slávy, když v roce 1997 nečekaně získal belgický titul. V Lize mistrů pak uhrál jediný bod za remízu se Sportingem Lisabon, dnes hraje druhou ligu. Artmedia Petržalka (Slovensko, 2005-06): Na tuhle pohádku na Slovensku dodnes vzpomínají. Petržalka doma v předkole rozstřílela Celtic Glasgow 5:0, v odvetě postup ubránila a ve skupině skončila třetí před Portem. V roce 2014 klub zanikl. Anorthosis Famagusta (Kypr, 2008-09): Unirea Urziceni (Rumunsko, 2009-10): Rumunský zázrak rychle vylétl ze druhé ligy až do Ligy mistrů, kde nečekaně posbíral osm bodů a obral slavné soupeře v čele se Sevillou. Ale brzy zase padl dolů, po finančním kolapsu teď hraje až pátou ligu. Ludogorec Razgrad (Bulharsko, 2014-15): Kometa. Hned poté, co postoupil ze druhé ligy, slavil titul mezi elitou. Do Ligy mistrů se dostal na třetí pokus a ve skupině získal čtyři body. Letos ale nečekaně v předkole vypadl s moldavským Milsami Orhei. |
Proč šlo všechno tak rychle? Jak je možné, že šest let poté, co se na stadionu Astana Arena poprvé koplo do míče, je klub v Lize mistrů? Odpověď je jednoduchá: od začátku byly peníze. Hodně peněz.
Astana měla podporu od bohatého sponzora, železniční společnosti KTZ. Lokomotiv, jak se tým jmenoval v prvních dvou letech, tak hned po svém vzniku snadno přilákal známá jména. Třeba dlouholetého kapitána Spartaku Moskva Jegora Titova nebo dalšího zkušeného ruského záložníka Andreje Tichonova. A góly střílel Baffour Gyan, bývalý liberecký útočník.
Proto hned v prvním roce skončil tým druhý, v další sezoně čtvrtý, zato ale vyhrál domácí pohár. Jenže brána do Evropy zůstávala zavřená: na to, aby mohl hrát Evropskou ligu, totiž musí klub existovat aspoň tři roky...
Premiéra tak přišla až v roce 2013, pod českým trenérem Miroslavem Beránkem, který také dokázal Astanu dovést k triumfu v domácím poháru. S bulharským Plovdivem ale v předkole Evropské ligy neuspěl: ve dvou zápasech dostal tým šest gólů a sám nedal ani jeden.
Ale už v minulé sezoně Astana ukázala, že se s ní bude muset počítat. V předkolech si poradila s Pjunikem Jerevan, Hapoelem Tel Aviv a AIK Stockholm, až v závěrečném play-off ji účast ve skupině vzal silný španělský Villarreal. Důležitější ale bylo, že tým poprvé v historii vyhrál domácí ligu a Stoilov mohl začít chystat hráče na boj o Ligu mistrů.
Připravil je znamenitě, i když s nimi málokdo počítal. Astana vyřadila nejdřív slovinský Maribor, pak finský HJK Helsinky a nakonec i Apoel. Pokaždé rozhodla doma, na umělé trávě, kde se soupeřům těžko hraje.
Nezvyklý povrch, to by mohla být zbraň i pro základní skupinu. Jedna z mála, o kterých se už teď ví - tým plný neznámých jmen totiž slavným soupeřům asi strach nenažene. Ať už Astaně los přiřkne jakékoli protivníky, bude jasně největším outsiderem soutěže.
Ale trenér Stoilov věří, že ostudu neudělá. „Jasně, bude to těžké. Ale nějaké body získáme,“ věští. „A hlavně si to všichni užijeme. Strašně se těšíme!“
Fotbalový svět je spíš zvědavý: co asi první kazašský tým v Lize mistrů předvede?
