Lecjaksovým spoluhráčem byla tehdy i sedmnáctiletá vycházející hvězda, útočník Romelu Lukaku, který právě v Anderlechtu odstartoval svoji parádní kariéru.
„Byl to super kluk, několikrát jsme měli před zápasem společný pokoj. Párkrát jsem mu také dělal řidiče, protože ještě neměl řidičák. Zažili jsme toho spolu dost, ale většinou jsou to nepublikovatelné příběhy,“ vzpomíná s úsměvem dnes čtyřiatřicetiletý Lecjaks.
Po odchodu z Belgie už se rodák z Plzně do české ligy nevrátil, nastupoval například za Young Boys, Dinamo Záhřeb nebo Omonii Nikosia. V létě loňského roku si svoje působení na Kypru prodloužil, když podepsal roční smlouvu s klubem Nea Salamis, sídlícím v Larnace.
Zvláštní přípravy i posily nepoužitelné v pohárech. Co čeká české kluby v lednu![]() |
Po pěti letech v Nikósii jste v létě přestoupil do Nea Salamis. Jak jste spokojený v novém působišti?
Jsem spokojený, klub funguje super a celkově se mi tady líbí. Jen se nám vůbec nedaří v lize, s jedenácti body jsme předposlední a vypadá to, že budeme bojovat o záchranu až do konce sezony.
Řešil jste před podpisem v Larnace i jiné nabídky, například z české ligy?
Ne, neměl jsem z Česka žádné nabídky, ani se nepokoušel nic shánět. Chtěl jsem zůstat na Kypru a nakonec se domluvil s Nea Salamis.
Sezonu 2010/11 jste strávil v Anderlechtu, který ve čtvrtek čeká duel Evropské ligy v Plzni. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Bylo to úplně parádní angažmá a pro mne splněný sen dostat se do tak velkého klubu. Navíc už tam působili tři Češi a jeden hráč z Polska i Maďarska. Se všemi jsem si skvěle rozuměl. V záloze hrál Lucas Biglia, vpředu mladý Lukaku, byl to sen být v takovém klubu. Získal jsem tam herní i osobní pohodu, poznal atmosféru evropských pohárů a nabral obrovské zkušenosti. Vůbec jsem nedoufal v to, že dostanu tolik šancí. Byla to pro mě velká škola se vším všudy.
Bylo velkou výhodou, že v klubu tehdy působili tři Češi, měl jste v nich oporu?
Určitě mi to strašně pomohlo, protože v té době jsem sotva trochu mluvil německy. Anglicky jsem uměl jen koukat... (úsměv) Takže bylo super, že kluci překládali, hlavně Honza Polák a Ondra Mazuch. Lukáš (Mareček) na tom byl s angličtinou stejně jak já.
Jak vlastně tehdy došlo k vašemu přesunu do Belgie?
Měl jsem dvě slušné sezony v Plzni, získal s ní domácí pohár. A dařilo se mi i v mládežnické reprezentaci, kde jsem byl se silným ročníkem 89 a s hráči jako Vaclík, Suchý, Necid nebo Morávek. Pak přišla nabídka z Anderlechtu a nebylo nad čím váhat.
Nejvýživnější pro vás asi bylo předkolo Ligy mistrů proti Partizanu Bělehrad v srpnu 2010, souhlasíte?
Bylo to první utkání, které jsem hrál od začátku, a mělo pro mě celkem hororový scénář. Nejprve jsem sice odcentroval na úvodní gól, pak ale přišlo zaváhání u vyrovnávací branky a za pár minut jsem si dal levačkou výstavního vlastňáka. Ještě jsme pak srovnali, utkání skončilo 2:2, ale nebyl to z mé strany povedený zápas. Náš brankář Silvio Proto mi pak ještě dlouho ve srandě připomínal, ať si dávám bacha, když do vápna poletí podobný centr jako v Bělehradě.
Teď se Anderlecht utká s Viktorií, jaký byl rozdíl mezi oběma kluby, když jste v červnu 2010 do Belgie odcházel?
Když jsem odcházel, tak Plzeň byla na vzestupu. Vyhrála domácí pohár a pod trenérem Vrbou měla nakročeno k dalším úspěchům, které postupně také přišly. Anderlecht byl nejlepší belgický klub, který akorát dokončoval nové tréninkové centrum. Ale velké rozdíly mezi kluby už v té době nebyly. Snad jen to, že Plzeň měla ještě starý stadion a RSC stánek s kapacitou třicet tisíc diváků.
Je nyní pro Anderlecht výhodou, že má v lednu odehrána již dvě ligová kola?
Může to být malé plus, ale Viktorka měla soustředění ve Španělsku, kde také odehrála kvalitní duely. Myslím, že síly jsou vyrovnané. Výkony v pohárech jsou od Plzně v poslední době parádní, takže věřím, že i pro Anderlecht bude těžkým oříškem. Přestože v Evropské lize zatím hraje výborně.
Komu budete ve čtvrtek večer držet palce?
Na Plzeň mám jen ty nejlepší vzpomínky a vždycky se rád vracím. V deseti letech jsem tam začínal s fotbalem a postupně prošel až do prvního týmu. Dnes hraje i můj syn za Viktorku, takže ji všichni fandíme a budeme ji samozřejmě přát štěstí i s Anderlechtem.