Klub chtěl posunout, například ze svého nakoupil posilovací náčiní, ale od vedení slyšel často jen: „Když bůh dá, tak zítra...“
„Udělali jsme maximum, jenže naráželi jsme ani ne tak na arabskou, ale spíš kuvajtskou mentalitu. Jen se o tom povídalo a nic se neřešilo,“ vadilo mu. „Je to klub, který každý druhý rok spadne, my jsme se zachránili a byli jsme vyzdvihovaní za způsob hry, vysoko jsme presovali, hráli jsme náročný fotbal. Prý Tadamon takhle dvacet let nehrál, nebyl to beton jako od klubů ze spodku tabulky,“ těšilo Pivarníka.
Fotbal po čtvrtém modlení. Trenér Pivarník o štaci v Perském zálivu |
Nyní už vyhlíží další výzvu. Ideálně znovu v zámožném Perském zálivu, ale nebrání se ani návratu do české ligy, kde naposledy před třemi lety vedl Zlín. „Chtěl jsem se dostat do klubu kuvajtské první pětky, která je velmi silná, ale tam na konci sezony neměnili trenéry. Teď je to uzavřené, sháním jiné možnosti,“ povídá s tím, že sonduje situaci v Emirátech či Saúdské Arábii, kde před osmnácti lety trénoval Al-Qadisiyah FC.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Nezapírá, že pro české trenéry je angažmá na Blízkém východě finančně velmi zajímavé, a to i v poloprofesionálním klubu. „Také v této lize jsou obrovské rozdíly. Můžete vydělat velké peníze, ale i v těch menších klubech jsou podmínky lepší než v Česku,“ srovnává.
„Je čím dál těžší se tam dostat. Na volné místo je tak padesát trenérů. I když si v Česku myslíme, že jsme pupek světa, není to tak. Oni vidí hlavně jedničky ve světě, Španěly, Brazilce...“
Práce s poloprofesionály? Až po modlení a nechtějí běhat
Složitější je to také s kuvajtským naturelem. K dispozici měl kvótu pěti zahraničních profesionálů, na které sázel. Šlo o reprezentanty Toga nebo Curacaa, kteří působili v Belgii či Nizozemsku. Většina místních hráčů pracuje ve státních institucích; v bankách či na úřadech.
„Kuvajt je sociální stát, kolem 45. roku jdou do důchodu. Je tam večerní život, ale v sedm ráno jdou do práce. Kolikrát mi nepřišli večer na trénink, protože zaspali,“ usmívá se s nadhledem v Česku vyhlášený perfekcionalista.
Když před sezonou dělal na kondici týmu, někteří hráči raději ani nepřišli. „Měli panický strach nejen z běhání, ale i z posilování a bránění,“ kroutí hlavou. „Hrají pět minut a pak stojí. Mají dva měsíce volno po sezoně a ani se nepohnou, fyzicky jdou dolů. Mají o šest kilo víc. I když jsme jen klusali, tak po sedmi minutách lehli a bylo po tréninku. Ale postupně jsme kondičku zvedli na velmi vysokou úroveň.“ Polovina týmu neuměla anglicky, mluvila jen arabsky, takže Pivarníkovi musel překládat tamní asistent.
Loni v listopadu česká reprezentace porazila v Olomouci v přípravném zápase Kuvajt 7:0, ale šlo o mladý výběr hráčů do 23 let. „V Kuvajtu jsou výborní hráči technicky, ale zaostávají po kondiční, silové a mentálně stránce. Pořád je musíte zvedat. Těžko se kuvajtský fotbalista prosadí v Evropě.“
Kvůli náročným klimatickým podmínkách to ovšem platí i obráceně. „Podmínky jsou extrémně těžké. Půl roku je zhruba padesát stupňů ve stínu, v noci neklesne pod čtyřicet. Trénuje se jen večer,“ líčí Pivarník. „V zimě je už teplota kolem 24 stupňů, takže ideální.“
Profesionální kluby mají dopolední tréninky v klimatizované posilovně, což však nebyl případ Al Tadamonu, který posiloval po setmění venku. „Kdo nemusí, tak se přes den venku nepohybuje,“ doplňuje Pivarník. „Mám rád teplo, nevadí mi to. Bydlel jsem přímo na pláži, tam jsme chodili ráno, k dispozici jsem měl i bazén, fitness. V Kuvajtu se žije až večer.“
A fotbal přijde na řadu až po posledním modlení. „Skulinka mezi čtvrtým a pátým modlením je krátká, vychází na hodinu dvacet, tréninky se do toho nevejdou, většinou jsme trénovali až po posledním modlení, abychom nemuseli tréninky přerušovat,“ vysvětluje.
Mediální zájem o fotbal je v Kuvajtu však velký. „Fotbal je tam zpopularizovaný, každý zápas je v televizi, ale zase moc lidí na utkání nechodí. Na největší kluby přijde i 25 až 30 tisíc, ale na slabší kluby klidně dorazí tři sta diváků,“ podotýká. „O fotbale se tam baví skoro každý, sledují ho však hlavně v televizi.“
Roman Pivarník v pořadu Z voleje
Příjmení Pivarník je v Perském zálivu stále velmi známé díky Jánovi, strýci Romana, vítězi mistrovství Evropy z roku 1976. „V Kuvajtu ho pozná každý, ale generace se mění. Získal v Zálivu sedmnáct trofejí, Asijský pohár, něco jako Champions League. Vzpomínají na něj v dobrém. Strávil tam 25 let,“ připomíná úspěšného strýce. „Dvakrát třikrát za rok se potkáme, ale voláme si pravidelně, sledoval každý zápas.“
Kritizovaný šampionát v Kataru
Pivarník věří, že kritizovaný světový šampionát v Kataru bude vydařený díky termínu na přelomu listopadu a prosince. „Co se týče fotbalu, věřím, že Katar nachystá mistrovství světa velmi kvalitně. Teplota bude super,“ zdůrazní. „Šampionáty bývaly po sezoně, hráči měli za sebou 70 startů v klubech a přijížděli unavení bez dovolené. Teď odehrají tři měsíce a přijedou ve vrcholné formě.“
Ovšem ani Pivarník by vrcholný turnaj do Kataru nedával. Pozorovatelé kritizují hlavně hrozivé podmínky pracujících dělníků, kteří umírají v nesnesitelných vedrech. Navíc se už po volbě v roce 2010 spekulovalo, že za výběrem nejbohatšího státu na světě byly úplatky.
„Nebudu se bavit o korupci. Z jedné strany FIFA chápu. Mistrovství světa bylo v Jihoafrické republice poprvé na africkém kontinentu. Fotbal je celosvětový fenomén. Chtějí ho zpropagovat i jinde,“ přemítá Pivarník. „Katar vkládá do sportu obrovské finance. Já jsem ale pro to, aby se takové šampionáty dávali na kontinenty, kde nejsou problémy s lidskými právy.“
Sparta udělala s Priskem dobře. Sparv o Kataru, aktivismu i trénování v Praze |
A jednu organizační obavu přece jen má: „Všechno bude v Dauhá a jeho okolí. Jedno letiště. I když je fantastické, stále se buduje a zvětšuje, ale jak dopravit takové kvantum lidí do jednoho města na jedno letiště, to si vůbec nedokážu představit. Výhoda je, že stadiony jsou blízko.“
V olomouckém Divadle na cucky mluvil pětapadesátiletý trenér otevřeně také o tom, jak nesl konec v Plzni z prvního místa nebo v Olomouci ze čtvrtého, jak dal šanci v lize Patriku Schickovi či jak poznává svět v sedle kultovní motorky Harley Davidson.
