Italové, úřadující mistři Evropy, se rozhodli, že barážové ponížení od Severní Makedonie bylo jen smutnou epizodou. Nechali u mužstva kouče Roberta Manciniho, byť se na něj navalila obrovská kritika.
Němci můžou postupovat stejně a nechat Hansiho Flicka na lavičce, spíš se ovšem dá předpokládat velký třesk. Mašina na výhry totiž zrezla a deník Bild si dokonce dovolil napsat: „Prvního prosince 2022 jsme byli svědky konce kdysi velkého a hrdého fotbalového národa.“
Jak trapné. A bude hůř, jsme fotbalovým trpaslíkem. Německo vstřebává další blamáž |
Až přejde prvotní šok, měli by si Němci přiznat, že něco dlouhodobě dělají špatně. Pořád mají vynikající fotbalisty, zralé osobnosti i bezvadné talenty, ovšem Die Mannschaft nemá ten správný švunk. Pokazil tři turnaje za sebou, přesto si trenér Flick dovolil říct: „Můj trenérský tým i já jsme odvedli dobrou práci.“
Což zřejmě bude jen iluze, protože dobře odvedená práce se přece, zvlášť na úrovni reprezentačního áčka, hodnotí podle výsledků.
Němec Serge Gnabry střílí na kostarického brankáře Keylora Navase.
Právě ty Němcům chyběly, když se pro velkou fotbalovou revoluci rozhoupali naposledy. Na Euru 2004 tým totálně vybouchl, ve skupině neporazil ani outsidery z Lotyšska a na závěr ostudně prohrál s českým béčkem.
Až tehdy šéfům svazu, dlouho omámeným stříbrem z mistrovství světa 2002, docvaklo, že za tuhle medaili vděčí víc souhře šťastných okolností než koncepční práci. Cesta do finále byla až zázračně snadná, vždyť Němcům stály v cestě postupně Saúdská Arábie, Kamerun, Irsko, Paraguay, Spojené státy a Jižní Korea. Když v zápase o zlato nestačili na suverénní Brazílii, sváděli to na smůlu: brankář Kahn, celý turnaj excelentní, přece pustil dva laciné góly. Kdyby ne, všechno mohlo být jinak.
Nemohlo! Kdepak.
Už předchozí Euro přece končilo trapasem, když Němci ztroskotali ve skupině. A pak zkrátka jen doufali, že bude líp a že se všechno časem spraví samo.
Odvedl jsem dobrou práci, tvrdil německý kouč. Řeší se jeho pozice i duhová páska |
Nespravilo. V létě 2004 už bylo třeba jednat. Jenže jak? Co přesně změnit?
„Ani já nemám v hlavě plán B,“ zoufal si tehdejší prezident svazu Gerhard Mayer-Vorfelder.
Nakonec zabralo to, co zabírá většinou a co by mělo zabrat i teď: Němci si museli přestat lhát.
VzpomínkaCo se dělo v roce 2018? Do Ruska přijeli jako úřadující šampioni a věřili si na obhajobu. Jak by také ne, když kvalifikací proletěli fantasticky. Možná si ji vybavíte, protože ve skupině dvakrát setnuli i českou reprezentaci. Nakonec Němci v deseti zápasech neztratili jediný bod a připsali si skóre 43:4. Jenže šampionát se proměnil v černou můru. 0:1 s Mexikem. Zápas se Švédskem (2:1) zázračně otočili gólem v poslední minutě, ovšem s Jižní Koreou to byl zase zmar. Místo potřebného vítězství šokující poprava 0:2. Nejhorší výsledek za posledních 40 let! Přesto trenér Joachim Löw zůstal. Vzápětí svůj tým překopal, změnil rozestavení, stárnoucí hráče odložil. Jenže na dalším turnaji to zase nevyšlo. Konec v osmifinále. Konec Löwa. Co se změní teď? |
Došlo jim, že široká základna, na kterou spoléhali dřív, se scvrkla. A také odhalili, proč: během deseti let se počet cizinců v bundeslize zvedl z nicotných sedmnácti procent na závratných devětačtyřicet. Polovinu míst v kádru většiny klubů obsadili hráči ze zahraničí, takže domácí talenti najednou neměli kde růst.
Němci tedy napumpovali miliardy do mládežnických akademií, reprezentační restart svěřili moderně uvažujícímu trenérovi Klinsmannovi a navíc jim nahrálo, že řada klubů musela změnit uvažování po pádu Kirchova mediálního impéria v roce 2002.
Nemáme dost peněz z televizních práv? Tak zkrátka nebudeme draze nakupovat a šanci dostanou mladí!
Najednou se dařilo vychovávat kromě kousavých dříčů i rychlonohá křídla a spolehlivé útočníky, takže už nebylo třeba dělat zoufalé tahy, jako byla naturalizace jihoafrického střelce Dundeeho nebo Brazilce Rinka, kteří s Německem neměli kromě angažmá v bundeslize mnoho společného.
Národní tým začal zase šlapat a pomoc zvenčí nepotřeboval.
Teď ovšem problém vězí někde jinde. Zatímco německý tým z počátku tisíciletí se pral hlavně s kreativitou a střílením gólů, současná garnitura má naopak trable v obraně.
Ne že by se na Němce špatně dívalo, třeba v posledním utkání s Kostarikou klidně mohli nastřílet i těch osm gólů, které by je bez ohledu na španělský výpadek s Japonskem pošouply do osmifinále.
Ale ty hrubky vzadu! Na top úrovni stačí udělat jednu a soupeř vás často vytrestá. Pak se musíte o to víc tlačit dopředu a zvyšovat riziko, že to v obraně zase zahapruje.
Německý brankář Manuel Neuer odkopává míč před Markem Asensiem ze Španělska.
Rozhodně není náhoda, že od chvíle, kdy se Němci v semifinále rozloučili s Eurem 2016, dostali v každém zápase na velkém turnaji aspoň jeden gól. A dokonce v každém z nich minimálně jednou prohrávali!
 |
Co z toho vyplývá? Že tentokrát Německo potřebuje spíš dílčí změny než zbourat celý systém.
Mládež totiž funguje parádně, vždyť na posledních třech šampionátech do 21 let brali Němci dvakrát zlato a jednou stříbro.
Jenže reprezentační áčko by se mělo aspoň částečně vrátit ke své původní DNA a zběsilé útočení říznout trochou pragmatismu.
Nebo snad vidíte jinou cestu?
