Nejen, že španělské střelce, které coby gólman Sevilly povětšinou velmi dobře zná, deptal celý zápas včetně prodloužení. On v osmifinále neinkasoval dokonce ani v penaltovém rozstřelu.
Španělsko teprve jako druhý tým v historii světových šampionátu nedalo při penaltách ani jeden gól. Sarabía v první sérii trefil tyč, byť i při jeho pokusu se Bunú skvěle složil ke své levé tyči. Potom vychytal i Solera a kapitána Busquetse, takže parťák Hakimí mohl zkázu favorita hravě dokonat.
„Klobouk dolů před celým týmem,“ říkal pak jednatřicetiletý marocký brankář. „Není snadné zůstat plně koncentrovaný po celých sto dvacet minut proti Španělsku, které většinu zápasu dominuje na míči.“
Co penalty? „Ty jsou dost často o intuici a štěstí,“ mrkl, jako by se snad pokoušel shodit vlastní zásluhy na historickém úspěchu.
Maroko - Španělsko 0:0, na pen. 3:0. Senzace, favorit nedal gól ani v rozstřelu |
Je paradoxní, že Španělsko vyřadil muž, jehož právě ve španělské lize na jaře vyhlásili brankářem sezony. Jasín Bunú převzal cenu Ricarda Zamory pro gólmana s nejnižším průměrem inkasovaných branek.
Předstihl i Thibauta Courtoise, mistra z Realu Madrid.
A zároveň získal trofej pro nejlepšího afrického fotbalistu soutěže.
V Seville přitom po příchodu z Girony začínal jako trpělivý ligový náhradník Tomáše Vaclíka. Českého kolegu však z pozice jedničky po roce vystrnadil díky výkonům v pohárech, protože v srpnu 2020 přispěl k triumfu v Evropské lize.
„Šanci, kterou dostal, chytil velice dobře. Byl připravený,“ uznal Vaclík. „S ním v bráně jsme vyhráli Evropskou ligu, i proto trenéři v další sezoně vsadili na něj. Nebylo nám sice řečeno, že jsme číslo jedna a číslo dva, ale karty jsou rozdané jasně,“ pokračoval český gólman, když se z Andalusie vracel domů kvůli reprezentačním povinnostem.
I on si jistě v úterý vybavil, jak s o dva roky mladším kolegou v Seville vytvořili silné a vyrovnané brankářské duo.
„Z celého srdce můžu říct, že jsme spolu měli jeden z nejlepších vztahů, co jsem v kariéře zažil,“ vyprávěl, když odcházel do řeckého Olympiakosu.
Brankářští parťáci ze Sevilly: Maročan Jasín Bunú a Čech Tomáš Vaclík na tréninku v roce 2020.
A Bunú? Ten mezitím ve Španělsku ještě vyrostl.
V osmifinále si proti zemi, ve které působí nepřetržitě od roku 2014, zavařil jen při opakované riskantní rozehrávce. Jinak působil jistě, sebevědomě, nepřemožitelně.
„Že je hráčem utkání zrovna on, mluví samo za sebe,“ zoufal trenér Luis Enrique a kroutil hlavou nad neproměněnými šancemi.
Je to přitom jen pár dnů, co jméno marockého brankáře média řešila v úplně jiných souvislosti. Před výkopem duelu s Belgií Bunú absolvoval klasickou rozcvičku, přímo na trávníku i společně se spoluhráči odzpíval hymnu, jenže pak přenechal místo kolegovi Kaduímu Munírovi, svému náhradníkovi.
Zdálo se, jako by Bunú trenérovi naznačoval, že špatně vidí. Že musí ze hřiště.
„Z předchozího zápasu si odnesl nějakou ránu a necítil se stoprocentně,“ vysvětlil záhadu kouč Valíd Radžradžuí. „Čekali jsme do poslední chvíle, jak na tom bude. Byl upřímný a řekl mi: Trenére, nemůžu.“
Munír, jednička z posledního šampionátu, pak favorizovanou Belgii vynuloval. V úterý už ovšem zase zářil Bunú: „Teď se chceme soustředit na čtvrtfinále a jít do něj se stejnou chutí a odhodláním jako dosud.“
Že by první africký tým, který dosáhne na semifinále mistrovství světa?
