Bylo to v zimě 2017 v průběhu prvního ročníku turnaje China Cup, na nějž o rok později dorazila do Nan-ningu také česká reprezentace. Čerstvě dvaadvacetiletý Livakovič, rodák ze Zadaru, tenkrát v rozstřelu proti Chile nechytil nic.
Čtyřikrát skočil na opačnou stranu než mířili soupeři. Čtyřikrát inkasoval a Chorvati prohráli, takže pověst penaltového specialisty nepotvrdil. Zato nyní? Zrovna ve specifické disciplíně se zapsal do kronik mistrovství světa.
Livakovič v osmifinále proti Japonsku teprve jako třetí brankář historie chytil v rozstřelu hned tři pokutové kopy a zaslouženě po utkání přebral cenu pro muže utkání.
Kdo taky jiný?
„Nejlepší okamžik mé kariéry,“ zářil chorvatský hrdina.
Japonsko - Chorvatsko 1:1, na pen. 1:3. Livakovič v rozstřelu chytil tři rány |
Nedivte se, že Mario Pašalič, autor rozhodující penalty, okamžitě utíkal slavit se svým brankářem. Nadšeně mu skočil do náruče a gratuloval.
Vždyť Livakovič zvládl vskutku husarský kousek, jejž před ním na světovém šampionátu předvedli jen Portugalec Ricardo v roce 2006 proti Anglii a krajan Danijel Subasič před čtyřmi lety s Dánskem.
Livakovič je v reprezentační bráně jeho nástupcem, byť na rozdíl od zkušenějšího kolegy, kterého v minulosti několikrát označil za jeden ze svých vzorů, nikdy neopustil Chorvatsko.
Začínal doma v Zadaru a od roku 2015 je hráčem Dinama Záhřeb. Neotřesitelná jednička, pětinásobný chorvatský šampion, dvojnásobný vítěz domácího poháru. Dočká se v sedmadvaceti letech zahraničního angažmá?
V Kataru vychytal dvě čistá konta, gól mu v rozhodujícím utkání ve skupině ani z nejvyloženějších šancí nemohl dát belgický tank Romelu Lukaku a to nejlepší si Livakovič (zatím) schoval na osmifinálový rozstřel.
Postupně vychytal Takumiho Minamina, Kaoru Mitomu i Maju Jošidu, jakkoli všichni tři zahráli své penalty dost mizerně. Jen Takuma Asano skóroval, což ale Japonsku nemohlo stačit.
V celé kariéře Livakovič z osmapadesáti pokutových kopů, jimž v soutěžních zápasech v čelil, zneškodnil sedmnáct, a drží tak mimořádnou devětadvacetiprocentní úspěšnost.
Chytí skoro každou třetí penaltu.
„Trochu mi to připomíná naší cestu v Rusku,“ zmínil kapitán Luka Modrič poslední světový šampionát, během kterého Chorvati na cestě di finále ani jednou v play off nevyhráli po devadesáti minutách. „Dominik nám neskutečně pomohl, zaslouží obrovskou pochvalu,“ pokračoval.
Livakovič pochází z významné rodiny, otec Zdravko je stavební inženýr a bývalý státní tajemník na ministerstvu dopravy a dědeček byl zase uznávaný chorvatský radiolog. Fotbal podělil z matčiny strany: jeho vzdáleným příbuzným je Josip Skoblar, někdejší reprezentant Jugoslávie a jeden z nejlepších útočníků své doby.
V roce 1971 skončil šestý v pořadí Zlatého míče (zvítězil Johan Cruijff), získal Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce Evropy a magazín Planète Foot ho coby dvojnásobného francouzského mistra s Marseille zařadil mezi padesát nejlepších fotbalistů dvacátého století.
Kam se nyní v Chorvatsku zařadí Livakovič?
Z minulého šampionátu si přivezl stříbrnou medaili, byť jako jediný z třiadvaceti nominovaných fotbalistů nehrál. To teď má v týmu trenéra Zlatka Daliče úplně jiné postavení - a v pondělí odpoledne ho svým výkonem ještě zvýraznil.