To aby svou teprve třetí trefu v národním týmu a první po více než osmi letech oslavil i s vlastním otcem, asistentem trenéra Louise van Gaala.
Jméno Blind je totiž v nizozemském fotbale pojem.
Danny a Daley. Dvojka odkojená fotbalem amsterdamského Ajaxu.
„Táta je zároveň mým nejlepším kamarádem,“ vyznal se kdysi současný reprezentant. „Už jako malého kluka mě vodil na velké zápasy s sebou. Moje dětství? Žádné hračky, jen fotbal. Vděčím mu za všechno, bez táty bych se nikdy nevydal na tuhle neuvěřitelnou cestu.“
I proto ta emotivní radost po osmifinálové trefě proti USA. Vřelé objetí. Úsměvy. Dojemná rodinná chvilka.
❤️ Daley Blind shares a proud moment with his father Danny Blind.
Danny Blind played as a defender for Sparta Rotterdam, Ajax and the Netherlands national team.
Like father,like son
#FIFAWorldCup|#NED|#NEDUSA https://t.co/KqucJmlUuA
„Jsem rád za to, jak jsme hráli,“ řekl po postupu mezi nejlepších osm týmů turnaje spoluhráč Virgil van Dijk. „Chtěli jsme brzy vstřelit branku, což se podařilo. Je skvělé, že na šampionátu pokračujeme.“
Blind, který od roku 2019 nastupuje kvůli srdečnímu zánětu s voperovaným kardioverter-defibrilátorem, je nejzkušenějším borcem v současném týmu. Van Gaalův kůň, jenž za svérázným trenérem v roce 2014 odešel i do anglického Manchesteru United a zůstal čtyři roky.
Bylo to v době, kdy zazářil na bronzovém šampionátu v Brazílii. V utkání o třetí místo proti domácímu výběru vstřelil svou první reprezentační branku, druhou přidal zanedlouho v přípravném duelu s Mexikem a třetí v sobotu večer v Kataru.
Nenápadný dříč, kterému spoustu lidí nemůže přijít na chuť. Když naskočí v záloze, fanoušci křičí: Je malý a slabý! Pokud hraje na kraji obrany či na stoperu, řeší se zase, že mu chybí rychlost a nestíhá.
Pro národní tým tým je však i v dvaatřiceti letech (starší je v současné reprezentaci pouze 39letý náhradní brankář Remko Pasveer) klíčovým mužem, jenž dostává na pozici levého wing-backa přednost například před Tyrellem Malaciou z Manchesteru United a dalšími.
Nizozemsko - Spojené státy 3:1, vítězové trestali chyby, u všech gólů Dumfries |
Od školky kopal v Ajaxu a v mládežnických kategoriích vynikal. V osmnácti ho vyhlásili talentem roku a kouč Marco van Basten jej záhy vytáhl i do prvního týmu. Ovšem pak nastaly i horší časy.
Nový trenér Martin Jol mladičkého Blinda odstavil, marně se za něj snažil přimluvit z pozice asistenta otec Danny, který předtím v klubu pracoval i jako sportovní ředitel, a Daley skončil na hostování v Groningenu. Vrátil se. S výjimkou čtyř sezon v Anglii dokonce v Ajaxu odehrál celou kariéru, jenže na piedestal se narozdíl od jiných nikdy nedostal. Proč?
„Neměli jsme s fanoušky dobrý vztah,“ opakoval v minulosti několikrát. Vyčítali mu, že hraje pouze kvůli jménu. A i když v Ajaxu odehrál přes 300 zápasů, pomohl mu k celé řadě cenných trofejí a v roce 2014 se stal třeba i nizozemským hráčem roku, příliš se toho nezměnilo.
Vždyť i letos na jaře na něj vlastní příznivci opět pískali a kouč Erik ten Hag se proti nim důrazně ohradil: „Daley obětoval našemu klubu a celému nizozemskému fotbalu nesmírně mnoho. Je neakceptovatelné, aby se k němu část fanoušků chovala tímto způsobem.“
A svého oblíbence se pak znovu zastal i reprezentační trenér Van Gaal. „Nechápu kritiku, kterou musí Daley v Ajaxu snášet,“ kroutil hlavou před pár dny.
Kromě rozdílového gólu se Blind na skalpu Spojených států v osmifinále světového šampionátu podílel i asistencí na třetí gól parťáka Denzela Dumfriese a ještě v Kataru se může stát teprve devátým reprezentantem své země, který zapíše stý start v národním dresu.
Na někoho, kdo nastupuje pouze kvůli svému jménu, docela slušný počin. Nemyslíte?
