Minulý týden po návratu z mistrovství světa v Rusku ho čekala triumfální jízda hlavním městem Záhřebem.
Poté zažil velkolepé přivítání ve Varaždínu, kde žije. A v úterý byla velká sláva v Livnu. Pak už si užije dovolenou ve svém prázdninovém sídle v Novalje na ostrově Pag.
Zlatko Dalič, který národní mužstvo převzal až loni na podzim v závěru nepříliš dobře rozehrané kvalifikace, je v Chorvatsku celebritou.
V obsáhlém rozhovoru pro Večernji list mimo mluví o nabídkách z Asie, kde v předchozích sedmi letech působil v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech.
„Něco pravda byla, něco ne,“ řek ke spekulacím. „Ale plat pět milionů dolarů ročně (v přepočtu 110 milionů korun) je pro druhého trenéra na světě málo,“ poznamenal Dalič.
A kolik by si představoval? „Nevím, nepohybuju se mezi špičkovými trenéry, ale ti mají třeba patnáct, dvacet milionů. Ale hlavně chci říct, že peníze pro mě nejsou to nejdůležitější.“
Za práci u národního mužstva údajně pobírá v přepočtu 14 milionů korun ročně, což se mu zdá rovněž málo. I když má smlouvu ještě na dva roky, není vůbec jisté, že ji dodrží.
„Víte, ono je těžké vyjít s lidmi, kteří vám diktují co máte dělat a v životě kopli dvakrát do míče,“ ukázal na některé funkcionáře. „Rozhodují o vašem osudu, ale já jsem nezávislý, nepatřím k žádné skupině. Nenechám si líbit, aby si se mnou někdo hrál a třeba za dva měsíce mě propustil.“
Co ještě v rozhovoru řekl?
Že před finálovým zápasem s Francií spal dobře jako nikdy. „Z hlediska psychiky byl před námi vlastně nejsnadnější zápas.“
O porážce 2:4 s odstupem času poznamenal: „Jsem pořád smutný a budu smutný celý život. Nejsme šampioni a měli jsme jimi být, protože jsme předvedli velmi kvalitní hru. Ale bůh nechtěl, abychom vyhráli. Neprohráli jsme s lepším týmem, Francie měla jen víc štěstí.“
