Český dům má specifický status, je otevřený pro kohokoli, kdo má český a slovenský pas. Proto musí zákonitě litovat, že se ani jedna reprezentace na šampionát neprobojovala: „Žilo by to tady úplně jinak.“
To mluvíte ze sportovního ,nebo obchodního hlediska?
Z obojího. Měli bychom full house stejně jako před dvěma lety při mistrovství světa v hokeji. Všech sedmaosmdesát pokojů bylo plných, stejně jako stodvaatřicet bytů, které máme přes ulici. Když se k nám tehdy naši hokejisti přijeli najíst, souhlasili s autogramiádou a to jste měl vidět ten hukot.
Fotbalová návštěva by měla jakou odezvu?
Přinejmenším stejnou. Mistrovství světa ve fotbale je to nejvíc, co ve sportu existuje. To se s hokejovým šampionátem nedá srovnat. Spousta moskevských hotelů byla zabukovaných už před rokem a nelze se tomu divit, když se sem sjel celý svět. Jen si vezměte, že Lužniki mají kapacitu osmdesát tisíc míst, Spartak přes čtyřicet... Těch lidí! Fakt mě mrzí, že my tu národní tým nemáme. Chodím po Moskvě a všude vidím tisíce a tisíce roztančených fanoušků, všechny ruské kanály dopodrobna rozebírají, co se kde děje, jen české vlaječky chybějí. Je to obrovská škoda.
Ale vyhlášená pivnice v Českém domě žije, před promítacím plátnem máte plno.
Každý večer narváno. Kdo by nechtěl vidět ty nejlepší týmy? Třeba zápas Španělů s Portugalci strhnul všechny. To bylo fascinující. Vzpomněl jsem si, jak jsem takhle sledoval pár zápasů s trenérem Vrbou, když vedl Machačkalu. Bylo to nezvyklé a hlavně poučné, jak komentoval fotbal. Viděl daleko víc než komentátoři.
Bydlel u vás?
Chtěl, ale musel by každé ráno dojíždět na tréninky přes celou Moskvu, což nešlo. Tak k nám aspoň s asistenty Fitzelem s Ticháčkem chodili na pivo, když měli zrovna čas.
Vaše plzeň chutná.
Však se taky staráme. Dřív se vyráběla taky v Kaluze, což je město dvě stě kilometrů od Moskvy, ale teď pivo dovážíme jen z Čech. Troufám si říct, že je to naše velká devíza. Kolikrát hosté ani nedonesou kufry na pokoj a už spěchají na jedno točené.
A na svíčkovou, na tatarák, na smažený sýr.
I když máme ruské kuchaře, snažíme se vařit echt česky, na což dohlíží český šéfkuchař. Myslím, že to má úspěch. Nebo si aspoň zatím nikdo nestěžoval.
Sportovci se spíš vracejí, že?
Mnozí tu přímo bydleli, když v Moskvě působili. Třeba kluci, kteří pak spadli s letadlem Jaroslavle. To byla strašná rána, moc mi chybějí. Jirka Jarošík s Radkem Kováčem tu měli apartmán, když kopali za CSKA a za Spartak. Nový trenér hokejové reprezentace Miloš Říha tu byl jako doma.
A vy?
Nejdřív jsem byl na pochybách, jestli je Rusko to pravé ořechové. Ale rychle jsem oprášil ruštinu a už to jelo. Jsem tu pět let a myslím, že ještě nějaký ten rok zůstanu. Zakořenil jsem, našel si přátele, narodil se mi třetí syn. Tuším, že jednou bude těžké zavřít za sebou dveře a vrátit se domů.
