Brazílie - až na výsledek domácích - šampionát zvládla. „Na desetistupňové škále dáváme 9,25,“ řekl Sepp Blatter, šéf světového fotbalu. Na řadě jsou další, tak odlišné země.
Rusko se bojí: Nezkrachujeme?
Když na stadionu Fišt v Soči pohasl v únoru olympijský oheň, leckdo v Rusku cítil smutek, že show končí. Jenže uzavřít účetnictví se ukázalo jako daleko bolavější. Cena her? 51 miliard dolarů.
„Tyto peníze, naše geopolitické šílenství a rostoucí sankce vůči Rusku... To vše může vést k bankrotu,“ varuje opoziční politik Boris Němcov. Soči „přešvihlo“ původní olympijský rozpočet více než čtyřikrát, proto už lidé jako Němcov upozorňují, že necelých 20 miliard dolarů na fotbalový šampionát může nabobtnat podobně.
Na moskevském stadionu Lužniki se nyní zuřivě buduje a normální smrtelník se na stadion nedostane.
„To je absurdní! Rusko má stabilní sociální a politický systém a zároveň bohatou historii v pořádání největších sportovních akcí. Uvidíte, bude to výjimečný turnaj,“ brání se ministr sportu Vitalij Mutko.
Lužniki, stadion pro zahájení sovětské olympiády v roce 1980, projdou zásadní rekonstrukcí, šampionát přivítá kromě Moskvy dalších deset měst - Kazaň, Petrohrad, ale i Saransk, Samara či Rostov.
A dá se čekat podobný tlak na hráče, jaký byl v Soči na hokejisty. Prezident Putin opět vše promísí s politikou, úspěch by mu pomohl. Rusové v Brazílii vypadli v nepříliš těžké skupině, dotáhnout je za čtyři roky do špičky však bude těžké.
Heslo Kataru: Hledáme fotbalisty
V Perském zálivu se bankrotu bát nemusí, zdroje Kataru jsou takřka neomezené. Jenže oni nechtějí uchvátit jen klimatizovanými stadiony, rádi by uspěli i na trávnících.
A jelikož po sporném přidělení šampionátu (silné podezření na korupci) mají do roku 2022 poměrně dost času, jdou na to z gruntu.
A tak když se setkal Němec Andreas Bleicher s šejkem Hamadem bin Jassimem, do sportu zapálený člen královské rodiny mu schválil málo vídaný projekt. „Byl nadšený a udělil nám svolení,“ popsal Bleicher pro New York Times.
Katařané slaví zisk pořadatelství fotbalového MS 2022
V roce 2007 se tak rozjela akce Aspire Africa. Za první rok viděli trenéři po celém kontinentu přes 430 tisíc chlapců, teď mají 3,5 milionu potenciálních fotbalistů. Nejlepší se stahují do akademie v Dauhá, kde trénují, studují a dostávají kapesné i letenky domů; jejich rodiče navíc získají až pět tisíc dolarů za rok, což je pro většinu horentní suma.
Katar vše představuje jako projekt, jenž má dávat naději, pomáhat. Ti nejlepší se mají přesunout do Belgie, kde emirát vlastní profitým v nižší soutěži. Akademie proniká do Latinské Ameriky a Asie.
Budí však logické obavy: nedojde na naturalizování nejlepších? Katar to už ukázal v atletice, ale i ve vzpírání. „Tohle není důvodem projektu Aspire a neslučuje se s jeho hodnotami,“ tvrdí Bleicher.
Někdo z Afričanů nakonec dres Kataru oblékne, ale proč ne? Jejich rozvoj platí ropné miliony. Minimálně má vše přispět k rozvoji fotbalu v zemi, katarští mladíci dostanou lepší konkurenci, porostou.
Při vizi šampionátů v širé Rusi na hranici krachu a naopak v ministátečku s neomezenými zdroji se poslední turnaj v Brazílii rázem jeví až fádně.
