Argentina se do finále světového šampionátu probojovala popáté, Němci ho hráli dokonce už sedmkrát a v neděli v Riu de Janeiru (21.00) tak odehrají své osmé.
Oba předchozí vzájemné duely spojuje dramatický závěr, v němž padl rozhodující gól. Jinak zápasy byly každý jiný.
Mexico City, 29. června 1986: Argentina - Německo 3:2Branky: (23. Brown, 55. Valdano, 83. Burruchaga - 74. Rummenige, 80. Völler Argentina: Pumpido - Cuciuffo, Brown, Ruggeri, Olarticoechea - Batista, Giusti, Enrique, Burruchaga (90. Trobbiani) - Maradona, Valdano. |
Argentinci šestnáct minut před koncem vedli 2:0 a většina ze 115 tisíc diváků na Aztéckém stadionu slavila. "Mysleli jsme si, že už jsme mistři světa," vzpomínal později útočník Jorge Valdano. Jenže o svůj druhý titul museli ještě tvrdě bojovat.
Přitom to všechno tak krásně vycházelo. Ve 23. minutě německý záložník Matthäus surově fauloval božského Maradonu. Ten se po ošetření sice postavil na nohy, ale přímý kop z pravé strany pokutového území rozehrát schopen nebyl. Jaké štěstí...
Burruchagův centr brankář Schumacher podběhl a za ním skákající stoper Brown pohodlně hlavičkoval do prázdné brány. V emocích téměř plakal a líbal míč.
Akci před druhým gólem založil brankář Pumpido. Vyhodil míč na Valdana, který jako útočník byl nezvykle na místě pravého beka. Kličkou se zbavil protihráče a míč vyvezl až k polovině hřiště. Přes Maradonu a Enrigueho ho dostal zpátky do běhu a sólo z levé strany zakončil podél brankáře.
Němci se nevzdali a dva Brehmeho rohové kopy během šesti minut přinesly vyrovnání. Při prvním centr prodloužil Förster a Rummenige skóroval ve skluzu z malého vápna. Při druhém přetažený centr vrátil jeden z Němců před bránu a nehlídaný Völler zblízka hlavou vyrovnal.
Němci se hrnuli za třetím gólem, otevřeli obranu, když v tom Maradona geniální kolmicí vysunul Burruchagu, jenž brejk z téměř z poloviny hřiště zakončil přízemní střelou podél Schumachera. Na další vyrovnání už Němci neměli.
Řím, 8. července 1990: Německo - Argentina 1:0Branka: 85. Brehme z penalty Německo: Illgner - Augenthaler - Kohler, Buchwald - Berthold (73. Reuter), Littbarski, Hässler, Matthäus, Brehme Klinsmann, Völler. |
Odpudivé, skandální, prostě nejméně povedené finále všech dob, které navíc rozhodla sporná penalta. Mexický sudí Edgardo Codesal Mendez ji odpískal v samém závěru po souboji Sensiniho s Völlerem, který ve vápně ochotně upadl.
Brehme, který pokutový kop proměnil, později řekl, že verdikt sudího nebyl správný, že se penalta pískat neměla.
Zápas měl napětí jen proto, že to dlouho bylo 0:0. Argentina neměla v Itálii zdaleka tak skvělý tým jako v Mexiku a většinou se jen bránila. I proto, že jí kvůli trestům za karty chyběli čtyři hráči základní sestavy, přičemž především absence střelce Caniggii byla citelná. V útoku neměli Argentinci žádnou sílu.
V 65. minutě byl navíc vyloučen střídající Monzón, červenou kartu dostal jako první hráč ve finále v historii. V závěru šel ven i jeho spoluhráč Dezzoti.
Němcům přáli i italští fandové. Jednak proto, že Argentina jejich tým vyřadila v semifinále a také kvůli tomu, že kapitán Maradona tenkrát nastupoval za Neapol, nenáviděného rivala AS Řím.
Obě mužstva měla stejné trenéry jako před čtyřmi roky. Franz Beckenbauer tak oplatil Carlosu Bilardovi porážku a po Mariu Zagalovi vyhrál mistrovství světa jako hráč i jako kouč. Řím má nového císaře, psala tenkrát média.