Přes ulici prosviští rozedřený balon a za ním letí tři bosí kluci. Těm ještě nemůže být ani pět. Jeden má na hlavě kulicha, druhému plandají trenýrky, jen třetí v potrhaném tričku zpomalí, protože si všimne projíždějícího auta.
Fotbalový balon fascinuje kluky po celém světě, ale troufám si říct, že v Africe je vášeň pro fotbal extrémní. Fotbal je dorozumívací jazyk i láska v jednom.
Na mistrovství světa ji nezměnil brzký konec Jihoafričanů ani fiasko dalších afrických týmů, které dorazily s velkými ambicemi, ale jeden po druhém se loučí.
Dres nesundává ani v noci
Leratong, chudá Lenasia, ještě chudší Soweto, Orange Farm, Rodepoort, Krugersdorp... Kamkoli přijedu, tam se ženy plouží s těžkým nákladem na hlavě a kluci vášnivě kopou do míče. Den poté, co skončil sen domácí reprezentace Bafana Bafana, nevyrážím vstříc smutku.
"Slzy mám pro jiná zklamání. Plakal jsem, když mi zemřel táta nebo babička. Ale konec Bafana Bafana? To mě plakat ani nenapadlo. Fotbal je přece radost, na kterou se každé ráno těším. Hraješ a buď vyhraješ, nebo ne. Zítra vstaneš a máš novou šanci," vypráví Boteng.
Je mu 13, žije jen s mámou v Lenasii, na plechové stříšce jejich domku jsou naházené kameny a dvě pneumatiky, aby při silném poryvu neuletěla. Takových chatrčí jsou tu stovky. Z pohledu Evropana jsou to podmínky k životu tristní – bída, špína a vlastně beznaděj. Ale stačí, aby po ulici začal skákat míč a váš pohled se změní.
Trojice jihoafrických fanynek v zóně pro fanoušky v Johannesburgu.
Radost a vášeň, kterou Afričané prožívají, když sledují, hrají nebo debatují o fotbale, je až nakažlivá. "Jasně, nejsem šťastný, že Bafana Bafana skončili, ale aspoň jsme ukázali světu, co umíme. Porazili jsme Francii!" zvyšuje hlas Thanduyise, který má zašpiněný jihoafrický žlutý dres se zeleným lemováním. Během mistrovství ho prý nesundává ani na spaní.
Drogy, nebo fotbal? To se uvidí
Z podobných míst jako Lenasia vzešla spousta profesionálních hráčů, i tihle kluci žijí nadějí na lepší život. "Jednou překonám i Pienaara, pane," poví ještě Thanduyise a vrací se na prašný plácek.
Mimochodem, místní hvězda Steven Pienaar, hráč anglického Evertonu, málem skončil jako dealer drog. Vyrůstal na předměstí Johannesburgu ve Westbury, jeho nejbližšího kamaráda zastřelila zbloudilá kulka, on sám se pral a rád provokoval. Naštěstí si ho při pouličním zápase všiml fotbalový skaut...
Soweto. I takhle se žije v chudinské čtvrti v Johannesburgu.
Jen bůh ví, jestli Thanduyise dostane takovou šanci jako Pienaar. Naděje je mizivá, ale existuje, protože ten klučina opravdu válí. Kdybyste ho viděli, jak v děravých botách kličkuje po pravém křídle... Jen by měl víc přihrávat, až moc ho přitahuje míč.
Na hřišti z oranžové hlíny se zvedá prach a kluci co chvíli drtí smítka mezi zuby, ale to je to nejmenší, co je trápí.
Fotbalová horečka nekončí
Když ztratíte ostych, můžete se o fotbale bavit na každém rohu. V holičství Madeira Hair vás chlapík v dresu Barcelony ostříhá za 17 korun, naproti přes ulici vám připraví hranolky a chlapi z vrakoviště se pohádají o to, jestli je lepší útočník Mphela, nebo Nomvethe.
Když se ve středu Jihoafričané vrátili ze svého posledního utkání do Johannesburgu, vítali je nadšení fanoušci. Chcete snad lepší důkaz o tom, jak vášnivá fotbalová horečka zasáhla Afriku?
