Reprezentanti vyšli z kabiny s malým zpožděním v nažehlených a zářivých dresech. Byl to ostrý kontrast s pobíhajícími nedočkavci. Ti se pod zataženým nebem museli převlékat na sedačkách osiřelých tribun, jejich kopačky byly zablácené a na stulpnách byly vidět stopy zaprané škváry, dresy měli vytahané a pomuchlané.
A pak se strhlo fotbalové šílenství. Děti obklopily své idoly, začal hon na podpisy. „Radku, tady,“ nastavoval ruku obránci Kováčovi malý chlapec. „Mně prosím podepiš kopačky,“ žadonil kluk ve věku dorostence.
Fotbalovým šílenstvím se nechala strhnout i brýlatá holčička s copánky v bílých kalhotách. Vzala si míč a začala žonglovat. Balon se od její nohy odrazil čtyřikrát, aniž se dotkl země. „Pojď hrát s námi,“ houkl na ni snědý chlapeček, který chvíli předtím s míčem „kouzlil“ na betonovém plácku u brány.
Na hřišti se už v tu chvíli na svůj velký zápas připravoval asi pětiletý klučina. S blokem a tužkou v ruce zkoušel skluzy na strahovském pažitu. „Tak dneska to bude asi ostrý, kluci, dejte bacha, ať se nezraníte,“ vylétlo z davu směrem ke čtveřici Baroš, Čech, Ujfaluši a Kováč, kteří šli hrát s dětmi.
První dva se oblékli do zelených tílek, protivníci do žlutých. Ke každé dvojici přibyla desítka obdivovatelů a mohlo se začít: na 20 metrech a malé florbalové branky.
Fotbalisté opatrně pobíhali mezi caparty nejrůznějších věkových kategorií. Ti se naopak chtěli vytáhnout a hráli s obrovským zaujetím.
Třeba malý chlapec v pruhovaném triku, který ze dvou metrů napálil míč tak nešikovně, že trefil přímo do obličeje útočníka Milana Baroše. To ho však vůbec nevzrušovalo a rozběhl se bojovat o odražený míč, který spadl zpátky do pole.
To jeho kamarád už měl k Barošovi větší respekt: „Promiňte, pane Baroš,“ omlouval se, když v plném běhu narazil hlavou do jeho stehna.
Utkání přihlížel i reprezentační kouč Karel Brückner, který si všiml osamocené holčičky, která postávala deset metrů od hřiště a smutně koukala. „Proč tady stojíš takhle sama? Proč se nejdeš dívat?“ ptal se Brückner a vzal ji za ruku. „Já se nechci dívat,“ promnula si smutné oči dívka. „Ale no tak, pojď se mnou,“ přemlouval ji Brückner a za pár vteřin už s ní stál u postranní čáry.
V tom se začali scházet na trénink i ostatní reprezentanti. „Hele, to je Koller!“ vyhrkl ze sebe obdivně jeden z chlapců a běžel se s nejlepším reprezentačním střelcem vyfotit. V utajení mezitím proběhla ke hřišti největší hvězda výběru, záložník Pavel Nedvěd. Z tribuny mu tleskala jen babička v baretu a s kabelkou přes rameno.
